Moudra Miriam Margolyes 1/2

Photo by Steve_I, Flickr, CC BY-NC 2.0

Rozhovory s herci umí v anglofonních zemích opravdu dobře dělat jen málokdo. Herci jsou často nervózní, nezvyklí mluvit před obecenstvem; rozhovory jsou nezáživné a vykalkulované, protože moderátoři pokládají jen ty otázky, na nichž se s publicisty herců předem domluvili – otázky bezpečné a otázky týkající se toho kterého filmového či seriálového produktu, kterému se zrovna dělá reklama; herci proto vykládají často jen historky, které mají prvoplánově pobavit a zároveň diváky nalákat k jejich projektu; a celé to jednoduše působí velmi strojeně a po nějaké době až neupřímně.

A nefunguje to takhle jen v Hollywoodu. Zrovna nedávno jste si například na blogu české herečky Marie Doležalové Kafe a cigárko mohli přečíst následující popis toho, jak by se i v našem domácím prostředí měly rozhovory s herci luštit a rozklíčovávat:

Photo © Česká televize / Jef Kratochvíl

„Ano, prima banda na nekonečných seriálech bývá, ale také, věřte nebo ne, bývá ve smlouvě (kterou herec hekticky podepíše, z roztřesené radosti, že bude mít několik měsíců nebo let stálý příjem a obličej na obrazovce) poznámka o tom, že bude-li o projektu v médiích mluvit negativně, zavazuje se platit celkem mastnou pokutu. Pod vidinou pokuty se potom z ‚despotického režiséra, který uráží herce za špatně zahranou repliku‘ stává ‚ohromný profesionál‘ a z ‚pořád se opakujících replik, který jsou tak podobný, že se je ani nemusím učit‘ – ‚zajímavá dějová linka, kterou mi scénáristi nachystali‘. Jo, a pokud na vás někdo z médií poťouchle mrkal a říkal ‚Jestli se zasnoubím s doktorem Veselým? To vám nebudu prozrazovat, nebyli byste překvapený!‘, doufám, že je vám teď už jasnější, že nešlo o pouhé vyzrazené překvapení. Jednalo se o čirý strach, že prozrazením své linky se herec vydává na pospas kruté televizní mafii, která by mu jistě provedla příšerné a bolestivé věci.“

Mariina slova platí v případě anglofonní kinematografie a rozhovorů dvojnásob. Existují ale i výjimky – britské i americké pořady, ve kterých se sice divákům při prodeji filmových či seriálových produktů stále občas věší bulíky na nos, ale v nichž se herci a herečky zároveň dokážou alespoň trochu uvolnit, užít si legraci a pobavit se o něčem jiném než jen o jejich úžasném veledíle. Abychom zde nemluvili jen tak naplano, hned si jich pár uvedeme: The Late Late Show s Craigem Fergusonem, youtubovskou sérii rozhovorů s herci z Broadwaye Side by Side by Susan Blackwell, další youtubovský program In Bed with Joan Rivers, „junketové“ rozhovory s Kjersti Flaa, krátké rozhovory z pořadu stanice MTV After Hours s Joshem Horowitzem, Between Two Ferns se Zachem Galifianakisem a v neposlední řadě tu máme i britskou Show Grahama Nortona.

Photo by Aktiv I Oslo.no, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

Úspěch Grahamova pořadu spočívá ve dvou geniálních nápadech. Hosté si zaprvé mohou k pití poručit jakýkoliv alkoholický nápoj, který jim odpomáhá od trémy a rozplétá jazyk. Této nabídky většina z nich využívá (především Britové; Američané se bojí, jak by to mohlo vypadat a co by mohli říct, takže jsou často o vodě), ačkoliv to má občas velmi pozoruhodné následky. Druhou věcí je, že hosté nechodí v Grahamově hodinovém pořadu k rozhovorům postupně, ale po celou dobu natáčení sedí vedle sebe. Nejenže se v odpovídání na jednotlivé otázky střídají a celý pořad vypadá mnohem dynamičtěji, ale mohou na sebe také mnohem snadněji reagovat. A ano, otázky, které jsou pokládány, se sice zčásti týkají inzerovaných děl, Graham se ale povětšinou pídí po všelijakých veselých historkách z natáčení nebo dětství herců, vtipnostech z jejich života apod. A protože je sám původem komik, má skvělé nápady, formulace, časování… No, prostě jeho pořad omrkněte.

Právě zde každopádně přichází na scénu Miriam Margolyes uvedená v titulku tohoto článku. Miriam většina lidí nejspíše zná jako představitelku Profesorky Prýtové z několika málo dílů filmového Harryho Pottera, v Británii jde ale o vysoce uznávanou a oceňovanou herečku. Zároveň se o ní všeobecně ví, že má pekelně dobrý smysl pro humor, je velice upřímná, nejde pro ostré slovo daleko a nebojí se tak při vyprávění historek na plnou pusu říci i to, z čeho by se leckdo jiný červenal až za ušima. Například podle slov Stephena Frye je Miriam „ta nejmilejší žena pod sluncem, ale domů byste ji na večeři s farářem opravdu nevzali.“

A teď si představte, že takováto herečka přijde do Grahamova pořadu… Těm historkám by jeden nevěřil, ale protože mají takovou šťávu, nemohu se o ně nepodělit. Příjemnou zábavu!

Stanley Tucci: Vy jste hrála v Harrym Potterovi, že ano? V kolika dílech jste byla?

Miriam: Ve dvou dílech. [To bylo v roce 2011. Od té doby se stihla ukázat ještě v druhé polovině Relikvií smrti]

Stanley: A jaké to bylo? Se všemi těmi lidmi na place… Člověk na nikoho kvůli rozdílným rozvrhům kolikrát ani nenarazí.

Miriam: Podívejte, když Harryho Pottera točíte, je to práce jako každá jiná. Teprve po jeho premiéře se člověku dostane všeho toho pochlebování, povyku a všeobecného šílenství. Když na něm ale pracujete, tak je to prostě jen další film. A kolegy jsem měla báječné.

Photo © Warner Bros. Pictures

Stanley: Všichni jste ale byli na place zároveň, že ano? To jste si museli náramně užívat.

Miriam: Maggie Smith mám ráda. Ta je skvělá. Příliš mi ale nesednul ten, co umřel – Richard Harris. Ten byl pěkný mrzout. V té době mu ale nebylo dobře, tak možná proto… Asi bych o něm neměla mluvit tak ve zlém.

Zvedat náladu na place nicméně nikdo nepotřeboval. Zato když jsem natáčela film Rudí s Warrenem Beattym… Warren je teprve mrzout! Pořádný mrzout. A tak jsem si jednou stáhla kalhoty a vyšpulila na něj prdel.

Jimmy Carr: A rozveselilo ho to?

Miriam: Ne.

Graham: A co v tom filmu Martina Scorseseho? Věk nevinnosti se jmenoval.

Stanley: Na toho jste také vyšpulila půlky?

Miriam: Ne, tomu jsem zase ukázala ty nahoře. Měli jsme za sebou dlouhý a náročný den – ráno jsme měli kostýmovou zkoušku – a už je zmáhala únava a apatie…

Jimmy: O čem že je teď řeč?

Miriam: O štábu.

Jimmy: Ne o vašich… – Jasně.

Miriam: Ne, ne. Možná se mi už věkem houpou nad patami, ale apatií ještě netrpí.

Miriam: Vzpomínám si, jak jsem jednou jela autobusem v Itálii a nějaký vagabund se o mě začal třít.

Lady: Třít?

Miriam: Ano, třít, t-ř-í-t. Jako že se o mě třel, sexuálně otíral.

Graham: A dopadlo to…?

Miriam: Tím si nejsem jistá. Nedívala jsem se a nekontrolovala to. Něco podobného se mi ale stalo i v Londýně. Asi tyhle existence něčím přitahuji. Tehdy jsem zase jela metrem a jeden chlapík mi přitlačil svou ztopořilost přímo mezi půlky. Ne, vážně. Vyprávím vám o tom jen proto, že se to stalo už dávno. Minulý týden v úterý, tuším. V tu chvíli mě napadlo, že jediný způsob, jak tomuto jeho chování učinit přítrž, je upoutat k němu pozornost. A přesně to jsem také udělala. Štěkla jsem na něj: „Můžete si toho čůráka laskavě vyndat z mojí řitě?!“

Photo by Liz Smith, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

—————–

—————–

Korekce: Lucifrid

—————–