Jinde přidáno

11. 4. – Hlod 60

24. 3. – Hlod 59

14. 3. – Hlod 58

22. 2. – Hlod 57

10. 2. – Hlod 56

Premiéry v hledáčku

Wonder Woman

v kinech od 1. 6.

Seriálové tipy
Kontakt & FB

David Koranda

Jumpstar @ seznam.cz

——-

Facebook-logo-PSD

TOPlist

Archiv článků

32. Vzestup a pád Nata Parkera

(7. 11. 2016) Celý megačlánek o hercích a herečkách sice stojí na základní myšlence, že vypracovat se v současném Hollywoodu na známého herce je z mnoha různých důvodů neskutečně obtížné, ale přesto se to čas od času někomu podaří. Jestliže má člověk talent, (zkušenosti), (školu), diváci si ho oblíbí, a dokonce si sedne i s hollywoodskými producenty a papaláši, nestojí mu v cestě za slávou téměř nic. Uškodit si může jedině on sám. A přesně to se nejnověji stalo s Natem Parkerem, který měl mít solidně našlápnutou kariéru díky filmu Zrození národa. Z toho se měl stát oscarový behemot typu 12 let v řetězech, z Natea Parkera pak jedna z nejvýznamnějších filmových osobností následujících let… ale teď z obojího sešlo. V tomto článku si právě na příkladu Natea Parkera ukážeme, jak Hollywood jednak dokáže umělce podržet a vynést do výšin, ale zároveň jak je snadné v něm spadnout na dno. […]

31. Krotitelky duchů a internetové zvěře

(23. 5. 2016) Nápad natočit další díl Krotitelů duchů nedával Hollywoodu spát už od osmdesátých let, kdy šly do kin první dva filmy. Jednička z roku 1984 stála 30 milionů osmdesátkových dolarů a celosvětově jich vydělala $295 a dvojka z roku 1989 vyšla na $37 miliónů a vydělala jich $215. Vedle toho dala krotitelská franšíza vzniknout dvěma televizním seriálům, tuctu videoher, tunám „merčíku“ a obzvláště filmy (tedy, hlavně ten první, dobrý) se staly nedílnou součástí americké kultury. Lidé si Krotitele duchů neustále pouští, převlékají se za ně, baví se o nich, citují je – ten první oba filmy jsou prostě stále živé. Bylo tedy pouze otázkou času, kdy a jak Hollywood tuhle krávu znovu podojí. A nyní, v roce 2016, na to konečně došlo. Jenže výsledek není – respektive podle všech dostupných informací nebude – kdovíjaká sláva. Pojďme se tedy po vzoru loňského článku o Fantastické čtyřce podívat, jak jsme se do téhle šlamastyky dostali: […]

30. Oscaři 2016: Obvyklí podezřelí

(1. 2. 2016) Rok se s rokem sešel, americká Akademie filmových umění vyhlásila nominace na Oscary a my… bychom si klidně mohli zopakovat vše, co jsme si říkali vloni. Novináři touto dobou napsali již tisíce článků o tom, že mezi nominovanými herci a snímky nejsou ani tak ti nejlepší z nejlepších, jako spíše ti, do jejichž oscarové kampaně produkující studia narvala nejvíce peněz; že mezi dvacítkou nominovaných herců podruhé za sebou není jediný člověk, co by nebyl běloch; že v kategoriích za režii, kameru, hudbu, scénáře atd. není jediná žena; že jediný příběh z kategorie nejlepších filmů, který se netočí výhradně kolem bílých mužů, je Šílený Max, a i s ním je to trochu na hraně; a že tedy celkový výběr nominovaných ve všech kategoriích opět odráží fakt, že z více než šesti tisíc hlasujících členů Akademie je 94 % bělochů, 77 % mužů a průměrný věk člena Akademie je 65 let. Tihle lidé prostě mají své oblíbené druhy herců, oblíbené žánry, kamarády z byznysu, a dokud jim to vše bude procházet, jen tak se měnit nebudou. Proto je otázkou, nakolik má cenu řešit, že nominace opět vypadají tak, jak vypadají. […]

29. Co nás rok 2015 naučil

(11. 1. 2016) Ještě než se nám nový rok pořádně rozjede, co takhle že bychom se ohlédli za tím, co nám ve světě filmu a televize nadělil ten předchozí? V tomto článku si uvedeme devět postřehů o vývoji současné hollywoodské produkce. Některé budou mít spíše formu osobní glosy či názoru, jiné budou postavené na faktech. O každém ale můžete vesele debatovat dole v sekci komentářů. […]

28. Tvary tváří, krásné tvary

(30. 11. 2015) Vizuální jazyk dokáže být pěkná potvora. Představte si, že máte animovat nějakou postavu a pořádně nevíte, jak má vypadat. Na barvy se můžete spolehnout jen zčásti, protože jejich význam se liší kulturu od kultury. Modrou asi bude většina národů chápat jako barvu chladnou, žlutou hřejivou a červenou jako silnou, až agresivní. Zatímco u nás je ale například bílá symbolem čistoty a míru, v Japonsku jde o barvu smrti. Za to, že je zelená barvou závisti, vděčí západní kultury Shakespearovi. Zato v pouštní Africe nejspíš o nějakém Třasoštěpovi mnohde neslyšeli a kvůli permanentnímu suchu pro ně bude zelená v první řadě barvou flóry a života. A tak dále. Barva je tedy, co se využití jako prostředku charakterizace postav týče, poněkud nevyzpytatelná. Co ale tvar? Dal by se charakter postavy vizuálně naznačit jejím tvarem, například tvarem její tváře? Ano, dal. Je tu však pár velkých ale… […]

27. Problém s adaptacemi Shakespeara

(14. 9. 2015) Michael Fassbender se již brzy objeví ve zbrusu nové adaptaci Shakespearova Macbetha. Jestliže si však na sebe bude chtít tento film vydělat, největší překážkou mu u anglofonního publika nebude ani tak Fassy, o jehož schopnosti nalákat sám o sobě do kin davy diváků pochybují nejen šéfové studia Sony (letošní oscarový dvojtakt Macbetha a Jobse by ovšem mohl všechny kverulanty přesvědčit o jeho rentabilitě), jako spíše samotný renesanční dramatik. Adaptací jeho her Hollywood vyprodukoval již nespočet, a to částečně i z toho důvodu, že jde se Shakespearovým jménem ruku v ruce prestiž a naděje na získání všemožných hereckých i nehereckých cen. Dílo tohoto dramatika stále patří k tomu nejlepšímu, co může anglofonní literatura nabídnout, jeho příběhy jsou nadčasové a v tomto ohledu stále aktuální, jeho postavy nezapomenutelné, spousta slovních obratů a celých pasáží se stala součástí lidové slovesnosti. A přesto byly celovečerní filmové adaptace jeho děl téměř vždy prodělečnými projekty. […]

26. Kdo může za neúspěch Fantastické čtyřky?

(13. 8. 2015) Do kin se právě dostala nová verze Fantastické čtyřky, od níž si leckteří fanoušci slibovali pořádnou podívanou. Původní komiks má i přes častou přepálenost spousta lidí stále v oblibě, herecké obsazení vypadalo lákavě (Miles Teller vloni zářil v oscarovém snímku Whiplash, Michael B. Jordan zase ve Fruitvale z roku 2013, Kate Maru si lidé oblíbili v seriálu House of Cards a Jamie Bell… je pořád „ten kluk z Billyho Elliota“), dokonce i režisér Josh Trank, který se proslavil svou Kronikou, měl být zárukou kvality. No, teď je film konečně v kinech, a s kvalitou je skutečně na štíru. Jak? Proč? A co se stalo? Odpověď je vcelku jednoduchá, ale cesta k ní nám chvilku potrvá, protože je potřeba zohlednit spoustu věcí. […]

25. Hollywoodská neochota započítávat inflaci

(25. 5. 2015) S necelými třemi miliardami dolarů ve světových tržbách je Avatar režiséra Jamese Camerona stále označován (a pravděpodobně ještě na dlouho bude, protože i ti druzí Avengeři mají podle posledních projekcí vydělat „jen“ zhruba 1,3 miliardy) za nejvýdělečnější film v celých dějinách kinematografie, kterýžto titul žádný recenzent či publicista v žádném svém textu o tomto snímku neopomene zmínit. Problém je, že Avatar poměrově nejvíce peněz v historii kinematografie tak úplně nevydělal. Vlastně ani zdaleka ne. Na žebříčku výdělečnosti se ve skutečnosti pohupuje až na čtrnáctém místě… Jenže to by Hollywood musel brát ohledy na inflaci. […]

24. Moudra Miriam Margolyes

(13. 4. 2015) Rozhovory s herci umí v anglofonních zemích opravdu dobře dělat jen málokdo. Herci jsou často nervózní, nezvyklí mluvit před obecenstvem; rozhovory jsou nezáživné a vykalkulované, protože moderátoři pokládají jen ty otázky, na nichž se s publicisty herců předem domluvili – otázky bezpečné a otázky týkající se toho kterého filmového či seriálového produktu, kterému se zrovna dělá reklama; herci proto vykládají často jen historky, které mají prvoplánově pobavit a zároveň diváky nalákat k jejich projektu; a celé to jednoduše působí velmi strojeně a po nějaké době až neupřímně. […]

23. Černé pátky, prosíravá studia

(30. 3. 2015) V posledních několika týdnech a měsících dal Hollywood běžnému divákovi spoustu důvodů k radosti: Spider-Man se konečně dostane do marveláckého filmového vesmíru, nový Bond odhalil dost zajímavou hereckou sestavu, třetí díl Hunger Games a Zloba: Královna černé magie (filmy s ženskou hlavní hrdinkou) obsadily čtvrtou a pátou příčku v seznamu nejvýdělečnějších snímků loňského roku atd. atd. Prostě bylo co slavit. Ne všechny zprávy však byly takto pozitivní: Režisér Ant-Mana dostal padáka, chystané pokračování Muže z oceli bylo odsunuto až na rok 2016, zrušila se spousta připravovaných seriálů, herci dostávali vyhazovy nebo odcházeli od projektů, na nichž dlouho pracovali… A ač se to možná nemusí zdát, velká část těchto negativních zpráv má jednu věc společnou: Studia je prozíravě nechala vypustit do médií v pátek. Ne na začátku týdne, ne uprostřed, ale v pátek – v pátek odpoledne. A rozhodnutí to bylo zcela záměrné, neboť této části týdne se říká „smetiště novinek“. […]

22. Únik dat ze studia Sony

(9. 3. 2015) Ta zpráva otřásla Hollywoodem a obletěla svět: Jakási organizovaná skupina crackerů se na konci listopadu minulého roku nabourala do systému filmového studia Sony, stáhla z něj terabity interních dat a ta následně začala vypouštět na internet. Média se po postupně uveřejňovaných informacích vrhla jako smečka hladových psů větřící krev. Zdánlivě nejvíce to schytala jedna ze šéfek studia Sony Amy Pascal a hollywoodský producent Scott Rudin – crackeři se dostali k jejich e-mailové korespondenci, v níž se tito bossové mimo jiné poněkud nemile vyjadřují o několika vysokoprofilových hvězdách a filmech –, a spolu s nimi i snímek The Interview, který byl celé této kauze příčinou a pozoruhodným vývojem událostí se téměř nedostal do kin. Celý sonyovský „leak“ byl však mnohem širší a měl mnohem závažnější dopad než urážku na cti pár celebrit a zrušenou odloženou upravenou premiéru jednoho středněrozpočtového filmu v kinech. […]

21. Oscaři 2015: Urážlivá a předvídatelná fraška

(14. 2. 2015) Rok se s rokem sešel a my tu máme další předávání cen americké Akademie filmového umění a věd – 87. Oscary. Nominace na tyto nejprestižnější hollywoodské ceny byly oznámeny 15. ledna a v neděli 22. února se svět při sledování slavnostního galavečera dozví, kdo je promění, a kdo odejde s prázdnou. My však budeme na Jumpspaceu přede všemi o pár dní napřed, protože si tu nebudeme nalhávat, že je identita výherců do poslední chvíle naprosto neznámá. Opravdu není, takže stejně jako vloni i letos budou Oscaři tou nejpředvídatelnější estrádou, která za celý rok v televizi poběží. A konkrétně letos půjde zároveň o estrádu nejbělejší a nejmužnější. […]

Pages: 1 2