HLOD 56 ← → HLOD 58

HLOD 57 – 22. 2. 2017 – Když jsme se v jednom z předešlých hlodů bavili o neoriginalitě „originálních“ hollywoodských produkcí, pro zjednodušení jsme si záměrně nezmínili jednu věc: trendy. Kdykoliv totiž nějaký tvůrce přijde s něčím novým, stane se tzv. trend-setterem a celý Hollywood se pak může přetrhnout ve snaze na tenhle úspěch navázat tím, že ho prostě jen lacině překopíruje a rozmnoží a vrazí kamkoliv, kde se to hodí i nehodí. To něco nového může být čistě originální téma, druh postavy, žánr filmu, vizuální efekt, zvuk, nápad s kamerou, prostě cokoliv. Hlavně aby to bylo neotřelé a lidi po tom začali lačnit. Protože kde je poptávka, Hollywood vždy honem rychle přiběhne s nabídkou. Kterou vám pak bude nabízet až do omrzení. A pak ještě. A ještě trochu více. A tady máte další nášup. Už nechcete? Tak nic. Asi budeme muset počkat, než někdo vymyslí něco nového, co bychom mohli opakovat tak dlouho, až to všem poleze krkem… V návaznosti na tuhle rozprávku pánů z RedLetterMedia by tedy mohlo být zajímavé několik těchto trendů si vypíchnout. Třeba pak bude dávat i ta současná hollywoodská tvorba trochu více smysl:

– Záhada Blair Witch vydělala se svých minirozpočtem tolik, že se na nějakou dobu roztrhl pytel s filmy natočenými tak, že vypadají jako reálný záznam domácího videa – REC, Karanténa, Paranormální aktivita, Kronika, Projekt X, Projekt Almanach, Grave Encounters 2, Expedition, Psychophony, Evidence a hora dalších nízkorozpočtových hororů.

– Aldebaran si vybavil trend „osandálovaných“, historických snímků, kterými Hollywood téměř udávil diváky v návaznosti na finanční a oscarový úspěch Gladiátora – to jsme měli Troju a Krále Artuše, dvakrát Souboj titánů, dvakrát Herkula, Barbara Conana, Království nebeské, Centuriona, Krále Artuše, Alexandera Velikého a nejnověji Exodus: Bohy a krále či Bena Hura.

Photo by Alan Edwardes, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

– Harry Potter stál na počátku současné-nedávné obsese filmovými adaptacemi románových fantasy / sci-fi sérií pro mladé diváky. Jako první na veleúspěch Harryho Pottera zareagovaly Letopisy Narnie, pak se přidala Série nešťastných příhod, Eragon, Most do země Terabithia, Percy Jackson: Zloděj blesku, Kronika rodu Spiderwicků, Zlatý kompas, Inkoustové srdce atd.

– Do toho se nám v roce 2008 vmísilo do hry Stmívání, které s sebou přineslo podkategorii fantasy / sci-fi sérií s romantickým elementem namířené na mladé diváky a často s hrdinkou v ústřední roli. Na Stmívání úspěšně navázaly Hunger Games a pak už byly jen neúspěchy – Mortal Instruments, Divergence, Hostitel, Vampire Academy, Nádherné bytosti, Jsem číslo čtyři, Labyrint…

– Matrix uvedl z anime převzatý ultra-zpomalený čas, tzv. bullet time, který vypadal tak cool, že byl na pár let všude – v Swordfish: Operaci hacker, v Scary Movie, v Resident Evilu, Wanted, Maxi Paynovi atd.

– Podobně filmaři velmi rychle odkoukali tzv. time remapping od režiséra Zacka Snydera. O co jde, si vybavíte v okamžiku, kdy si vzpomenete, jak Snyder natáčí akční scény: V polodetailu až detailu, přičemž střídá zpomalování a zrychlování akce. A právě to zpomalování / zrychlování je time remapping. Viděli jste ho ve Snyderově 300, Strážcích, Sucker Punch, Legendě o sovích strážcích i obou Supermanech a odkoukali ho od něj tvůrci 300: Vzestup říše, Hercules: Zrození legendy, velmi efektivně ho podle traileru využije režisérka Patty Jenkins ve Wonder Woman atd.

– Tohle bude pro pamětníky, ale vzpomínáte, jak v roce 2002 udělal americký remake Kruhu díru do světa? Jak se stal trend-setterem a jak na něj pak navazovaly všechny ty horory typu Nenávist, Oko nebo Zrcadla?

– Velmi zvláštní byl trend „zdospělování“ klasických pohádkových děl, přenášení je do jiných kontextů, často násilných, často sexuálních, často zbytečně epických – z Netvora a Červené karkulky se staly teen romance, z Jeníčka a Mařenky eRková vyvražďovačka, Alenka v Říši divů, Sněhurka a lovec a Mocný vládce Oz byli z nějakého důvodu zakončeni epickou „LOTRovskou“ bitvou.

– Když Hans Zimmer skládal hudbu k Počátku, děj filmu si žádal hrátky s rychlostí přehrávání jedné písně od Edith Piaf. Výsledkem byl ten známý efekt baaaaau-baaaaau, který se všem kravaťákům líbil natolik, že ho okamžitě narvali do každého traileru, který zrovna měli rozštříhaný. A když budete pozorně poslouchat, zmutovanou formu toho zvuku uslyšíte dodnes…

Photo by Hersson Piratoba, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

– Uslyšíte ji tedy v případě, že trailer již není podkreslen remixovanou verzí nějaké známé písničky (podle potřeby buď zpomalenou, zpočátku melancholickou a později pořádně osolenou, nebo naopak svižnou, mladistvou a energickou). Trailer ke Ghost in the Shell je podkreslený skladbou „Enjoy the Silence“, Zloba v sobě měla „Once Upon a Dream“, My Cousin Rachel „I Don’t Wanna Fall in Love“, druzí Avengeři „No Strings on Me“, první trailer k Sebevražednému oddílu je podkreslený pochmurnou verzí „I Started a Joke“, Strážci vesmíru „I Walk the Line“, čtvrtí Transformeři v sobě mají zachmuřenou skladbu „Do You Realize“, první trailer k Loganovi má „Hurt“ a ten druhý „Way Down We Go“; oproti těmto všem vsadili první Strážci galaxie na svižnější tón a použili píseň „Hooked on a Feeling“, ti druzí „Fox on a Run“, Assassin’s Creed „I Am a God“, Deadpool „X Gon‘ Give It To Ya“ atd.

– Podobně se po úspěchu soundtracků z Requiemu za sen a Fontány roztrhl pytel s trailery a filmy zneužívajícími skladby „Lux Aeterna“ (např. v traileru k Dvěma věžím) a „Death Is a Road to Awe“ (tvůrci Normana a duchů tuhle skladbu tak strašně vykradli v podkresu finálního souboje Normana a ducha dívky, že tu skladbu ani nesměli zařadit do vydaného soundtracku k filmu).

– V Temném rytíři se objevila jedna fikaná scenáristická fintička, kdy se hlavní záporák schválně nechal zajmout hrdinou, aby mu to pak mohl o to více osolit. Od té doby to samé udělali záporáci ve druhém Star Treku, bondovce Skyfall, prvních Avengerech, druhém Thorovi nebo prvním Sherlocku Holmesovi.

– A všimli jste si i trendu u komiksových / superhrdinských / sci-fi filmů, které musí bezpodmínečně končit nebo alespoň obsahovat takovou tu scénu, kdy nějaké světlo / laser / paprsek střílí do oblak a otevírá podmračenou bránu do jiného světa? Čili to, co fungovalo ve Dni nezávislosti a Návratu krále, a pak se to zkopírovalo v Avengerech, Iron Manovi, Teenage Mutant Ninja Turtles, Muži z oceli, Transformerech 1+3+4, Lovci čarodějnic, Krotitelkách duchů, Fantastické čtyřce nebo Sebevražedném oddíle?

– V současné době vidíme hned několik trendů: budování filmových vesmírů (DCEU, MCU, Drákula a Mumie atd. mají také žít ve společném vesmíru, Krotitelky duchů měly odstartovat celý nový filmový vesmír), hrané předělávky Disneyho pohádek (předloni to byla Popelka, vloni Kniha džunglí, letos Kráska a zvíře, chystá se Malá mořská víla, Mulan a mnoho dalších), po-titulkové scény (já si třeba jednu výbornou vybavuji už z Constantina, ale až Marvel je začal hojně využívat a právě od Marvelu po-titulkové scény přebrali všichni ostatní), temné tóny vyprávění (o tomhle jsme se bavili v článku zde a na hromadu příkladů si můžeme přihodit například Rogue One, kdy tvůrci do dětinského vesmíru plného gumových emzáků zasadili válečnou řezničinu, v níž všechny postavy do konce filmu umřou) a o eRkovém trendu jsme se bavili v článku o tom, co nám dal rok 2016.