HLOD 24 ← → HLOD 26

HLOD 25 – 21. 1. 2016 – Už kolikrát jsem slyšel a viděl, jak lidé z nesmyslných důvodů hází špínu na starší filmové a seriálové tituly, na díla, která mám osobně velmi rád, byť jsem je třeba již dlouho neviděl, a která si takovou kritiku podle mě nezaslouží. Jen pro příklad: „Terminátor? Hele, jednička trikově strašná. Dvojka je sice lepší, ale na to, jak o tom všichni básní, pořád žádná sláva.“ „Kriminálka Las Vegas? Jak dlouho ta serializovaná srágora běžela, než ji zařízli? Původní postavy tam na konci nebyly skoro žádný, a beztak to vysílali tak dlouho, že jsme všechny možný zločiny viděli alespoň stokrát. Nuda.“ „Simpsonovi? Ti ztratili dech už před lety. Spálit a zakopat!“ Atd. atd.

Photo by Manuel Fiasco, Flickr, CC BY-NC 2.0

Spousta těchto výtek je sice oprávněných – scéna Terminátorova vydloubávání oka je směšná, Kriminálka skutečně několik let dojížděla na volnoběh a Simpsonovi jsou na tom s dechem opravdu bídně –, ale já bych se podobných soudů přeci jen bál. Nesmíme koneckonců zapomínat, že ve své době byla ta díla, která dnes již možná neodpovídají standardům televizní a filmové zábavy, učiněným zjevením. Dívat se na ně z pohledu dnešní doby je vůči nim nefér, protože do dnešní doby nepatří. Když je tedy někdo připraví o jejich časový kontext a zaměří se pouze na to, jak které dílo do dneška zešedlo, pouze tím umenší či úplně anuluje jeho dřívější úspěchy. A o úspěších se rozhodně mluvit dá: Terminátor 2 stál na počátku hollywoodského užívání vizuálních efektů v takové míře, v jakém jsou užívané dnes; Kriminálka Las Vegas vypudila Columba a Jessicu Fletcherovou a vnesla na obrazovky dobu forenzních věd; a Simpsonovi zase světu ukázali, jak se dělá animovaná zábava pro děti i dospělé.

Možná jsem v určitém ohledu staromilec, ale házet starší díla do koše jen proto, že je na nich znát věk, mi přijde nespravedlivé a krátkozraké. Vezměme si třeba jen ty triky: Sám si vybavuji, jak jsem kdysi poulil oči při pohledu na prvního Harryho Pottera či prvního Raimiho Spider-Mana. Když se ale na tyto snímky dívám dnes, musím uznat, že některé vizuální efekty vypadají opravdu směšně, protože jsou často okaté a nedokonalé. Jestliže je ale v dnešní době rozdíl mezi údivem a pobavením něco přes deset let, jak bych se mohl posmívat trikům z osmdesátkového Terminátora či jeho devadesátkového pokračování? Tehdy to prostě byla jiná doba, filmový průmysl používal jiné technologie a postupy, a i diváci měli jiná očekávání.

Chtěl bych tedy v závěru podotknout, že při sledování starších titulů je dobré uzpůsobovat svá očekávání poměrům doby, v níž dané tituly vznikaly. Když to člověk neudělá, sám si tím přivodí zklamání a třeba se i ochudí o kvalitní filmové a seriálové zážitky. Ony totiž ty starší filmy a seriály občas za zhlédnutí skutečně stojí.