Jinde přidáno

4. 8. – Hlod 62

21. 4. (!) – Hlod 61

11. 4. – Hlod 60

24. 3. – Hlod 59

14. 3. – Hlod 58

Premiéry v hledáčku

Kingsman: Zlatý kruh

v kinech od 21. 9.

Seriálové tipy
Kontakt & FB

David Koranda

Jumpstar @ seznam.cz

——-

Facebook-logo-PSD

TOPlist

Tetování

Tetování – minimálně jedno má snad každý druhý herec a herečka. Rádi o nich mluví, rádi se jimi chlubí, rádi se v talk show posmívají tetováním druhých (v případě, že si někdo nechá někam udělat nepovedenou kérku jejich obličejů). V Hollywoodu jde jednoduše o docela běžnou věc. Některé hvězdy k tetováním přistupují jako k hokejovým kartičkám a horlivě je sbírají po tuctech, jiným stačí jen jeden jediný, osobní obrázek.

I já jsem si jedno pořídil a napadlo mě, že by třeba někoho zajímalo, jak celý ten proces vlastně probíhá. Ony totiž ve svých rozhovorech herci a herečky nikdy nezachází moc do detailů a jeden pak neví, co od toho může čekat. Takže, pokud byste se nechali zlákat onou (nejen) hollywoodskou kulturou kérkování a zajímali se o to, jak se takové tetování vybírá, kdy a kam by si ho člověk měl dát udělat, co se v samotném salónu při tetování děje, jak onen obrázek v následujících týdnech pracuje a konečně i jak se o něj starat… tak čtěte dál. Bude to sice na dlouho, ale věřte, že takhle detailně to sepsané nikde jinde nenajdete. Fakt, sám jsem se díval 😉

Takže, tetování… Úplně nejdůležitější je dopřát si čas na rozmyšlenou, jestli tetování opravdu chcete, a pokud ano, tak co byste na sobě chtěli mít. Najednou se rozhodnout, že do toho skočíte, a nechat si vytetovat první hloupost, co vám přijde na mysl, je nerozum (ještě větší nerozum je pak nakráčet do salónu bez jakékoliv konkrétní představy a tatérovi oznámit, ať vám prostě jen někde něco udělá). Stejně tak mně osobně přijde trochu nerozvážné nechávat si vytetovat cokoliv popkulturního – vtipné hlášky, obličeje postav, odkazy na v té době frčící filmy a seriály. Že v okamžiku, kdy se rozhodujete nechat si něco udělat, zrovna žerete Stmívání, ještě neznamená, že si musíte nechat vytetovat Starou Belu na lopatku. Za pár let, případně už měsíců, se vám předloha může zprotivit a vy pak můžete toho motivu litovat.

Photo by Paul A. Rizer, Flickr, CC BY-NC-SA 2.0

Tetování by – alespoň podle mě – mělo být osobní, mělo by o vás něco vypovídat. Jasně, spousta lidí ho bere jen jako ozdobu, ale proč té ozdobě nedat ještě nějaký význam? Ohledně výběru snad ještě dodám, že přítomnost je prchavá potvora, takže se všeobecně radí, aby si lidi raději dvakrát rozmysleli, jestli si vytetovat jména přítelů a přítelkyň nebo třeba podobizny domácích mazlíčků. A když už půjdete do nápisů, tak platí takové nepsané pravidlo, „Dva řádky a dost.“

A jak říkám, dejte si čas na rozmyšlenou. Já ho chtěl už tak od osmnácti; asi po dvou letech jsem si uvědomil; že by ke mně z nejrůznějších důvodů náramně seděl Uroboros; dalších pár měsíců a našel jsem si jeden návrh, který celku ještě dodal na významech; a pak jsem se neustále snažil dotlačit sebe sama, abych si ho už konečně zašel udělat, ale pořád to jen odkládal a odkládal… Celou tu dobu už jsem ale věděl, co chci, kam to tetování chci a hlavně si byl neustále vědom toho, že ho chci. Neříkám, abyste se s tím cacrali tak dlouho, jako já, ale chce to prostě rozvahu.

Zmínil jsem místo, kde se člověk nechá potetovat – i to je potřeba zvážit. Prvním hlediskem je viditelnost: Chcete, aby vaše kérka byla vidět za všech okolností, nebo ji chcete být schopni příležitostně skrýt pod oblečením? Případ oné holčiny, co „usnula“ tatérovi pod rukama a probudila se s hvězdičkama na obličeji, je extrémní, ale je pravda, že když člověk potká někoho, kdo má tetování na obličeji nebo zepředu na krku, tak si o něm okamžitě něco pomyslí, byť třeba ví, že by neměl. Ramena jsou asi nejoblíbenější, spolu s lopatkami a zápěstími. Na bedra trochu pozor. Tetováním v téhle oblasti (a hodně lidí si je sem nechává dávat) se říká „tramp stamp“ a obzvlášť v poslední době se jim kvůli jejich umístění lidé z nějakého důvodu dost vysmívají. U mužů je jinak oblíbená i hruď; ženy v tomhle ohledu musí zvážit výstřihy a fakt, jestli chtějí, aby třeba na plese bylo tetování vidět. Na nohy se (pokud člověk nechce něco malého ke kotníku) hodí jen máloco, většinou jde o větši kusy na stehna nebo lýtka. Za uchem jde, co jsem se tak dočetl, o místo klišovité, ale ty hordy lidí, co to klišé vytvořily, si ho asi nevybraly bezdůvodně. V podstatě se ale potetovat můžete, kde chcete – vizte Franze.

Druhým hlediskem je váš práh bolesti: Na těle jsou místa, kde tetování bolí hodně a spousta míst, kde bolí méně. Kdekoliv je těsně pod kůží kost, tam prý hodně; na spodní straně zápěstí (a vlastně asi i celé spodní straně paží) taky; na druhou stranu třeba taková záda a ramena bolí o poznání méně. Na internetu se dají najít obrázky pajduláků, na kterých máte vyznačené, která místa jsou bolestivější než jiná (koukněte třeba na tohodle).

Photo from http://blog-cdn.tattoodo.com/

V neposlední řadě je ještě dobré zvážit, kdy si do salónu zajít. Tetování vyžaduje v prvních třech týdnech poměrně dost péče (mytí, mazání apod.), člověk nesmí na sluníčko, nesmí se koupat v bazénu ani dlouho jinde ráchat. O tomhle všem ale později… Každopádně, léto se coby roční období na tetování jeví jako nejméně vhodné. Mnohem lepší je zvážit podzim nebo zimu.

Jakmile ale máte nějaký návrh a víte, kam ho chcete, tak máte z poloviny vyhráno – v tu chvíli jde hlavně o to, vybrat si nějaký pořádný salón. Při výběru si vyslechněte rady známých, co už mají odněkuď nějaké zkušenosti, a hlavně se nebojte strávit nějaký ten čas obhlídkou na internetu. Najděte si reakce dalších lidí, najeďte si na stránky daných salónů, podívejte se, na jaké druhy obrázků se specializují a kdyžtak si už i poznamenejte jméno tatéra, ke kterému byste chtěli jít (protože podle fotek třeba uvidíte, že je machr zrovna na ten motiv, který byste chtěli vy). Já se nechával tetovat u Bullmana tady v Limericku, což vám asi moc nepomůže, ale v Praze jsem se rozhodoval – pokud si dobře vzpomínám – mezi HELLem a UZIm. Dobrých salónů bude ale určitě víc. S jejich výběrem si dejte záležet – tetování máte nastálo a není potřeba nic uspěchat.

Teď už víte, co chcete, kam a kde. Tak tam zajděte. Salóny berou lidi z ulice rovnou jen v případě, že mají zrovna okno mezi objednanými zákazníky (když se třeba někdo na poslední chvíli přesunul) a jde jen o nějakou drobotu. V ostatních případech si s vámi domluví schůzku. Mně stačilo počkat si asi týden, jedna kamarádka mi ale říkala, že v UZIm se kvůli známým a zručným tatérům a hvězdné klientele čeká třeba i pár měsíců. Při objednávání po vás možná budou chtít nějakou malou zálohu. Toho se netřeba bát – záloha se pak klasicky odečte od finální ceny. Na tuhle první schůzku si s sebou přineste kromě trochy peněz taky svůj návrh. Na jeho základě (a velikosti) vám budou v salónu schopní odhadem říct cenu tetování. S největší pravděpodobností si tam ten návrh také nechají, aby si ho mohli oskenovat. To je k úvodnímu setkání vlastně všechno.

Photo by David Koranda, Jumpspace, CC BY 2.0

A pak nadejde Den D… Ani v očekávání bolestných hrůz nepijte alkohol a neberte si žádné prášky na bolest. Po obojím by se vám akorát tak naředila krev a vy pak tatérovi na židli či stole zbytečně krváceli (tady žádnou paniku, s trochou krve se člověk rozloučí, ale zdaleka to není takový drasťák). Když přijdete do salónu, v klidu si vydechněte. Já tam musel asi hodinu čekat, protože můj chlapík nabral trochu zpoždění, takže jsem si prostě vytáhnul knížku a začal si tam do zvuků death metalu číst – jako totální zjev. Jo, zpočátku tam hrál metal, nejdřív death, který tomu dodával patřičnou atmosféru, pak metalové balady – ty se mi líbily o poznání víc – a nakonec tam šoupli nějaký ten pop-rock. Ze všeho nejvíc ale samotní tatéři jásali, když dohrálo CDčko, zastavilo se i bzučení tetovacích strojků a nastalo svaté ticho. Každá profese má svoje neduhy, hádám…Při příchodu po vás budou chtít jednu, případně dvě věci. Nejdřív vám možná podstrčí na vyplnění krátký formulář o tom, kdo jste, odkuď, co u nich chcete, a že potvrzujete, že chcete fakt to, co chcete. Nejsem si ale jistý, jestli ho dávají celoplošně všem zákazníkům, nebo jen mladším ročníkům. Čekal jsem totiž spolu se dvěma cca 19letými dívkami, které ten formulář vyplňovaly, ale mně ho nedali – snad proto, že jsem vypadal uvědoměle. Tou druhou věcí je potvrzení vašeho návrhu tetování. Je dost možné, že návrh nebude na 100 % shodný s tím, který jste jim donesli při první návštěvě – každý tatér je svým způsobem umělec, takže návrh může místy trochu vyšperkovat. Kdyby se vám cokoliv nepozdávalo, nebojte se mu to na rovinu říct. Oni jsou na to zvyklí. I když to budou sebevětší svaloušové, rádi vám vyjdou vstříc a vše doupraví podle vašich představ.

Jakmile tatérovi ten návrh odsouhlasíte, nejspíš se odebéře k tiskárně. A na tohle jsem trochu poulil bulvy. Abyste nemuseli trávit minuty a hodiny v křesle jen tím, že vám budou propiskou čmárat obrys budoucího tetování na kůži (hned tam zabrouzdat s jehlou by bylo obzvlášť u složitějších a propracovanějších tetování dost odvážný), vytiskne si na zvláštní papír (mám takového tucha, že citlivý na teplo, ale to možná kecám) šablonu. Ten papír vám pak jen přiloží na kůži a onen dočasný obrys se tam obtiskne sám. Vypadá to podobně jako dočasná tetování ze žvýkaček. Ale s tím ještě předbíhám.

Když je všechno vytištěno a nachystáno, je člověk přizván do křesla (případně na lehátko). To moje bylo přímo v hlavní místnosti; pokud byste se ale nechávali tetovat na nějakém místě na těle, kde by to vyžadovalo drastičtější svlékání, musí vám být umožněn úprk někam za clonu, nejlépe pak do samostatné tetovací místnosti. Část těla, kde vás budou tetovat, vám hned zkraje oholí. Jakékoliv – byť sebedrobnější chloupky – by mohly jehle překážet, takže je nejsnadnější se jich prostě zbavit. A tady poznáte opravdu dobrý tetovací salón: V dobrém salónu si na vás vezmou žiletku na jedno použití (a po onom jednom užití ji opravdu hodí do koše) a na rukách budou mít lékařské rukavice (taky na jedno použití, pěkně z krabice).

Jakmile jste oholeni, přijde na řadu trojí pomazání. Podle čuchu a okolností bych to tipnul na alkohol, nějakou druhou dezinfekci a vodičku, která napomůže obtisknutí dočasné šablony tetování na kůži. Když jste pomazaní, tatér vám tu šablonu připlácne na kůži, ustaví ji a vyhladí, papír strhne a voilá – budete na sobě mít beta verzi konečného obrázku. Opět se vás zeptá, jestli je to tak OK. Pokud bude, už si jen chvilku počkáte, než oschnete od všech těch vodiček, a pak se může jít na věc.

První věc, co člověka napadne: Jak moc to teda bolí? Pajdulák byl fajn, ale něco konkrétnějšího by nebylo? No, bolest je subjektivní. Říká se třeba, že ženy mají práh citlivosti vyšší, ale i u nich kolísá v závislosti na menstruačním cyklu. Navíc jde o to, kde se necháváte tetovat. Já osobně bych to ale celkově tak strašně neviděl. Jo, bolí to. Ne, nepřirovnával bych to ani k vytrhávání obočí ani k pálení řeřavým uhlíkem. Spíš k opakovanému bodání drobnou jehlou – píchne to, ale to místo bolí jen chviličku, protože se jehla okamžitě přesune o milimetřík dál, kde zase píchne, zase to zabolí a zase se jede dál. Tady dole mimochodem máte úžasné video, kde je díky ohromnému zpomalení obrazu krásně vidět, co přesně ten strojek a ta jehla s kůží vlastně dělá.

U mě bolest procházela takovými třemi cykly: Nejdřív to bolelo tak normálně (ani moc, ani málo; pokud se to dá použít jako ukazatel, byl jsem schopný jehle a bzučení tatérské mašinky natolik nevěnovat pozornost, že jsem se v klidu bavil s jedním Slovákem, co si nechával hned vedle mě na rameno tetovat Panenku Marii, a ještě si do toho poklepával levačkou do rytmu písniček, co zrovna hrály v reprácích), po asi pěti minutách jsem jehlu skoro přestal cítit (nejspíš si na to všechno kůže začala trochu zvykat), ke konci se ale bolest začala trochu stupňovat. A když můj tatér jehlou zajel někam, kde už byl, bolelo to asi nejvíc – pořád ale ne tolik, abych si přestal poklepávat do rytmu tamních vypalovaček. Prostě to jen na chvíli píchlo a pak to ustalo.

Takže bolest se dá v klidu překousnout. Během tetování se navíc děje spousta věcí, kterými si od bolesti můžete odvést pozornost. Aby jehla po kůži hezky klouzala, maže tatér místo často vazelínou. Do toho si jehlu tu a tam namočí v kalíšku inkoustu, položeného na stole. A ano, celé místo budoucího tetování neustále otírá. Od vazelíny, od přebytečného inkoustu… a od krve. Tu a tam z některého vpichu totiž vykoukne kapička, kterou tatér hned otře, aby si ji nerozmazal a nezaprasil si tak „plátno“. O nic ale v podstatě nejde a žádný slasher se nekoná. Já tomu svému chlapíkovi třeba tak fascinovaně koukal pod ruku, že mě kolikrát břinknul tou svojí mašinkou do čumáku.

Photo by David Koranda, Jumpspace, CC BY 2.0

K procesu tetování samotnému: Ze všeho nejdřív se vcelku logicky dělají obrysové čáry a teprve pak se stínuje (a případně i barví). Na všechny tyhle úkony si tatéři vyměňují jehly a přístrojky. Ten můj, pokud se nepletu, používal jednu jehlu na silné čáry, druhou na slabé a na stínování si vzal úplně jiný strojek. Celé tetování mi zabralo něco málo přes hodinu, ale uteklo to rychle.

Když je člověk hotový, tatér ho očistí a v případě, že jde o tetování velké nebo pro něj nějakým způsobem zajímavé, může vás požádat, jestli by si ho nemohl vyfotit. Zjistil jsem, že aby tetování na takové fotce vypadalo co nejlépe, přikládá se na něj v tu chvíli občas horký ručník. Můj tatér si to moje fotit nechtěl, takže to nemůžu potvrdit. Pokud si ale chce svoji novou kérku člověk vyfotit, je asi lepší udělat to hned na místě, jakmile je dokončená. Krátce nato člověku totiž ruku zabalí do kuchyňské fólie a tetování začne pracovat. Zároveň by vám při odchodu měl říct, jak se o tetování starat, a pro jistotu vám dát ještě instrukce vytištěné na papíru (spousta lidí má asi v tu chvíli z nejrůznějších důvodů hlavu jako cedník, takže vrazit jim do ruky papír s instrukcemi je asi nejjednodušší a nejjistější způsob, jak se postarat o to, že budou vědět, co a jak…).

Mimochodem, proč zabalit do kuchyňské fólie? Někteří tatéři to nedělají, jiní ano. Ono jde v téhle fázi jen o to, že se člověk potřebuje nějak dostat domů, ale v oněch prvních chvílích tetování ještě pořád může trochu krvácet. Tatéři nechtějí, aby si lidé zničili oblečení a tak je obalí do fólie. Tu si ale člověk musí po dvou hodinách sundat. Bude trochu od krve a trochu od inkoustu, ale toho se není třeba děsit.

Jakmile ovšem člověk vytáhne paty ze salónu, péče o nové tetování je jen na něm a není radno ji podceňovat. Ono se vlastně jedná o čerstvou ránu a jako se zraněním by se s ním mělo zacházet – opatrně a žádné vylomeniny. Co se samotné péče týče, existují dva myšlenkové proudy. Jeden tatér vám doporučí ten, druhý zase onen. Na internetu pak narazíte na nekonečné dohady o tom, který postup je vlastně lepší; který pomáhá a který spíš škodí. Obě metody mají trochu společného a obě mají svá potenciální úskalí, ale pokud nebudete čuňata a budete brát péči o svého miláška svědomitě, určitě se dá použít kterákoliv. Jednoduše – buď můžete fóliovat, a nebo sušit.

Nejdřív si vezmeme to fóliování: Přijdete ze salónu s čerstvým tetováním, po hodině dvou od zabalení z něj sundáte fólii, vlažnou vodou opláchnete tu trochu krve, kterou vám fólie zachytila, a mýdlem tetování umyjete. Nejdoporučovanějším druhem na tuhle činnost jsou antibakteriální mýdla bez přidaných parfémů. Já sám měl jen obyčejné tekuté parfumované mýdlo a nic se mi nestalo. Pro klid v duši bych vám ale možná doporučil to antibakteriální. Při omývání svoje nové tetování za žádných okolností nedrhněte nehty ani houbičkou, nikdy – ne první den, ne po týdnu ani po dvou týdnech, až vám narostou ramínka. Jednak by vás to bolelo a jednak byste si mohli strhat stroupky nebo loupající se kůži (o tom později) a tetování si tak v nejhorším případě poničit. Takže jen tak lehce dlaní kůži třete. Až budete opláchnutí, nesušte si tetování ručníkem, leda byste měli pod rukou ručníků štos a na každé umytí použili nový. Zase jde o hygienu – kdybyste chtěli používat ručník, co máte normálně na otírání, když lezete ze sprchy, mohli byste si do tetování/rány zanést svrab a neštovice a ono by se vám mohlo v nejhorším případě i zanítit. Takže nejjednodušší je nechat to osušit pěkně v klidu na vzduchu.

Photo by David Koranda, Jumpspace, CC BY 2.0

Po jednom, maximálně dvou dnech pak na umytou a osušenou kůži ještě musíte nanést nějakou tu hojivou mastičku. Hlavně jde o to, nenechat kůži vyschnout (k tomu bude mít docela sklony). Já sám používal Bepanthen, což je v podstatě mast, která je primárně určená na léčbu opruzenin, ale obsahuje panthenol a všeobecně tak podporuje hojení pokožky. Spolubydlící kdysi používal obyčejný Panthenol a prý mu to taky pomohlo. Prostě hlavně sahejte po tom, co v sobě má panthenol – ten totiž pokožku skvěle regeneruje, udržuje ji pružnou a zabraňuje jejímu vysoušení. Té mastičky stačí jen málo (není dobré patlat jí na tetování tolik, až pokožce pod ní zabráníte v dýchání) a používat se má tak tři týdny. Pokud by Bepanthen v lékárně náhodou neměli (jako že by ho mít měli – u nás se prodává normálně pod názvem Bepanthen Plus), je nejlepší poradit se přímo s tatérem nebo lékárníkem. On člověku ostatně tatér spoustu těch nejdůležitějších věcí sám řekne, takže pokud se člověk nebojí zeptat, není třeba se obávat, že by si koupil nějakou blbost.

Tak, teď jste omytí, osušení a (po jednom dvou dnech od tetování) napatlaní hojivou mastí)… Jde se fóliovat. Tahle metoda spočívá v podstatě v tom, že si místo, kde máte tetování, minimálně pětkrát denně přebalíte do nové fólie (nikdy si ale fólii na tetování nenechávejte déle než 5-6 hodin). V podstatě jen sundáte fólii starou, tetování umyjete, necháte osušit, namastíte a znovu zabalíte. Tohle budete dělat pětkrát denně po dobu pěti dní. Proč takhle? Fóliování na kůži vytváří vlhké prostředí a zabraňuje tak tvorbě strupů. Nevýhodou je, že pokud budete s umýváním hodně na štíru, může se vám pod fólii dostat nějaká ta milá bakterie a udělat si tam večírek. Tahle metoda se obzvlášť doporučuje pro tetování na kotnících a lýtkách (čili místech, která by se mohla snadno ušpinit a vy si tak do jinak odhaleného čerstvého tetování zanést nějakého bacila), místech, která budete tlačit do těsných outfitů (normálně by člověk měl nosit volnější oblečení, aby nedocházelo ke zbytečnému odírání kůže a stroupků), pro lidi, kteří žijí ve zvěřincích se spoustou chlupů (tady jde zase o hygienu) apod.

Druhá metoda funguje na sucho. Po příchodu ze salónu zase sundáte onu první fólii a tetování omyjete vlažnou vodou a necháte osušit. Pak ho ale už do ničeho nebalíte, necháte ho dýchat. Je možné, že se někde ještě objeví kapička krve nebo že se vám někde utvoří stroupek – nechte všechno na pokoji a hlavně se v tom nedloubejte. Ještě byste si tam zanesli infekci. Takhle to tetování omývejte a sušte alespoň třikrát denně, po jednom dvou dnech pak zase můžete začít na pár týdnů používat nějakou tu mastičku (Bepanthen). A jak jsem už zmiňoval, alespoň zkraje noste nějaké volnější oblečení, abyste si kůži moc nedrásali/nedráždili.

V průběhu následujících tří týdnů pro člověka pak platí několik zákazů: žádné saunění, žádné opalování ani solárčení, žádné plavání (kérka nesmí přijít do styku s chlórem v bazénech), žádné výřivky, vany ani jiné dlouhé ráchání se ve vodě, sprcha ano, ale jakmile se člověku začnou dělat varhánky, tak z ní rychle ven, žádné umělé přípravky na opalování, žádná parfumovaná tělová mléka, žádné škrábání, drbání a loupání strupů. Na strupy už jsme tu narazili – strupy, co mi tak bylo řečeno, zasahují do hlubších vrstev kůže (přesně tam, kde se ukládá i inkoust), takže když si nějaký ten stroupek strhnete, může se vám ten inkoust uvolnit a tetování rozmazat…

Možná by vás zajímalo, jakou metodu jsem použil já. Tak trochu mix obou… Můj tatér mi doporučil sušit, takže jsem se rozhodl v dlouhodobém výhledu sušit. Jenže… tetování jsem si dával dělat v pátek odpoledne a ještě ten večer jsem šel na sraz s kamarády, nechtěl jsem si umazat košili a tak jsem si ruku po umytí a osušení podruhé obalil do kuchyňské fólie. Mecheche proběhlo v klidu a bezbolestně, přišel jsem zpátky a – krve by se ve mně v tu chvíli nedořezali – fólie byla zevnitř celá umazaná od inkoustu. Rychle jsem se rozbalil a mrákotně očekával, že bude tetování vybledlé, rozšmudlané, že se mi třeba tím horkem pod fólií nějakým způsobem zničilo…

Photo by David Koranda, Jumpspace, CC BY 2.0

Ne, všechno v pohodě – tahle ztráta inkoustu je vlastně, jak jsem se záhy dozvěděl, úplně normální. O trochu inkoustu přichází během prvních tak asi dvou dnů každý. Inkoust se při tetování ukládá do spodní vrstvy kůže, ale aby se tam jehla dostala, musí nejdřív projít tou vrchní. A protože je to jehla tak trochu inkontinentní, nechává ho všude. Ve spodní vrstvě se inkoust udrží, tam má být, z té vrchní je ale tělem vypuzen, protože tam nemá co dělat (odtud také pochází ta poučka, že tetování po pár týdnech vždycky trošku vybledne – při odchodu ze salónu barvy září, až z toho bolí oči). A přesně to se stalo – aniž bych to cítil, celý večer jsem z horní vrstvy kůže pomaličku vypuzoval kapky přebytečného inkoustu. Nemít na ruce fólii, hned bych si všimnul, jak se mi vpíjí do rukávu. Kvůli tomuhle barevnému úniku se také lidem, co suší, na první dvě tři noci doporučuje spát na ručníku, aby si nezaprasili prostěradla.

Během onoho dvou- až třítýdenního procesu hojení vám tetování bude, jak jsem už zmiňoval, pracovat:

– Možná po dvou až třech dnech trošku zestroupkovatí, možná ne. Pokud ano, stroupky nechte být – ony samy opadnou (což poznáte i podle toho, že na oblečení budete nacházet drobné černé jako-kdyby-lupy).

– Určitě bude tu a tam svědit. Hlavně si ho neškrábejte – pokud zasvědí, poplácejte si ho dlaní a myslete na kokosky.

– Určitě se vám kůže začne po pár dnech trošku loupat, jako by si myslela, že jste se spálili – to je normální. Dál tetování minimálně třikrát denně myjte, sušte, mažte a buďte v klidu. Kůži prstíčky sami nestrhávejte.

– Možná budete mít zpočátku pocit, že máte kůži pod tetováním trochu zarudlou nebo celé místo oteklé. Tohle se stává obzvlášť v místech s tenkou kůží – na vnitřní straně paží nebo stehen. Nejlepší je asi taková místa ledovat (třeba pytlem mraženého hrášku, obaleného v utěrce, aby jste se nespálili a aby se vám igelit na tetování nepřilepil).

– Možná budete mít pod tetováním drobnou modřinu, obzvlášť pokud to tetování je v oblasti třísel nebo opět na vnitřní straně stehen nebo paží. I to je ale v pohodě a modřina bez problému zmizí.

https://flic.kr/p/bbhA4z

Sasha R, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

– Možná budete mít pocit, že některé linky nejsou tak ostré, jako byly při vašem odchodu ze salónu, že se trochu rozpily. Tady může jít buď o to, že si inkoust v kůži sedá (tedy se vše zakrátko zase vyrovná a vyostří), nebo že tatér zajel jehlou moc hluboko (což by se stát nemělo, ale kdyby přece, počkejte si ty tři týdny, až se vám tetování zahojí, a zajděte za ním zpátky – on už bude vědět, co a jak).

– A možná budete mít po těch pár týdnech pocit, že je nějaká linka moc světlá, že moc vybledla. Netřeba se děsit – zajděte zpátky do tetovacího salónu, oni vám tam tetování zadarmo rádi dodělají k dokonalosti.

Tři týdny máme za sebou, tetování vypadá skvěle a zbývá jen nějaká ta dlouhodobá rada. Když se člověk bude permanentně slunit, tetování o to rychleji vybledne. Nezmizí, ale pobledne. Jako dobrá ochrana proti sluníčku slouží obyčejné opalovací krémy s vysokým faktorem – nejméně 30, ideálně 50. Na udržení barev prý také docela pomáhá občas si tetování namáznout vazelínou. Tady ale pozor: Vazelínu mazat až tak po jednom dvou měsících od tetování – předtím jen ten Bepanthen nebo jinou podobnou mast – protože vazelína v prvních týdnech údajně nějakým způsobem vycucává inkoust z kůže a obrázky tak rozmazává. Především si ale svého miláška pořádně užívejte.

A jsme u konce. Snad je tu všechno. Kdyby vás přeci jen cokoliv napadlo (kdybych třeba něco vynechal nebo se vám něco nepozdávalo), napište a já se pokusím doplnít, poradít, případně vás odporoučím k někomu znalejšímu (pokud by vám do té doby nestačil odpovědět někdo v komentářích) 🙂

———————

———————

Photo by Jhong Dizon, Flickr, CC BY 2.0

7 komentářů u Tetování

  • Pěkný článek, v podstatě pravdivý..
    Ačkoli já tatéry rozděluji do dvou skupin – první je ta klasická (od ní máš tetování i ty), najdete si motiv buď u tatéra nebo někde na netu a on vám ho tam překreslí a nebo je druhá skupina, já nazývám alternativní, která si kérky vymýšlí, je to v podstatě umění a lidi používají jako živé plátno, takový „umělecký“ tatér má svůj styl a po schůzce (u mně probíhala formou mailů) se dohodne člověk s tatérem, co by si předtavoval, kde a jak velké a tatér vymyslí originální kérku přímo pro konkrétního člověka nebo si člověk přinese vlastní návrh – vlastoručně namalovaný a podle něj to tatér uzpůsobí.
    To byl i můj případ – poslala jsem tatérce pár obrázků (moc neumím malovat), k tomu přidala popsanou představu a ona to přetavila do originálního obrázku, který nikdo jiný mít nebude :)..to je asi to jediný, co rodiče považují za kladné na mém obrázku :D..nejvíce to bolelo teda na žebrech a na pánvi, asi to mám vyškrábaný i na kostech, to si budu pamatovat do konce života :D..nicméně tatérce to trvalo asi hodinu a půl (mám celý bok) a to proto, protože se bála, že jí uteču 😀 (nesnáším injekční stříkačky, mám hrůzu z bolesti a dělá se mi špatně z krkve), ale zvládla jsem to na jedničku :D..tatérka mě vyfotila naproti černému závěsu..
    Také jsem zvažovala tetování cca 4 roky a dávala mu konkrétní podobu, je to tedy pro mě velky osobní věc..
    Jo a doporučuji z alternativnějších tatérů (teď je to už docela i v módě) Tribo Tattoo a Bobek Tattoo..oboje z Prahy..já měla tatérku Péťu a Bobek T.

    • To je skvělé! 🙂 Líbí se mi taky, jak je z toho vidět, že tatéři nejsou žádné pochybné existence s nabručenými výrazy ve tvářích, zavřené kdesi ve zšeřelých doupatech (viz. většina filmů). To vaše tetování je tedy asi větší – rozložit si to na několik sezení jste s tatérkami nezvažovala? Jinak moc děkuji za reakci 🙂

      • Nemáte zač 🙂
        No já radši najednou, ale slečna byla velmi rychlá, když zjistila, že mám zaječí úmysly :D..nakonec se to dalo zvládnout..on ten bok je ještě v pohodě na jeden zátah..ale dalšího nic tak velkýho už neplánuji 🙂

  • Zdravíčko.
    Po tetování jsem toužila už od malička, takže jsem si ho na osmnáctiny nadělila. Mám yin yang v místě kde přechází krk do zad. Bohužel ani já, ani můj tatér jsme nějak neznali pořádně anatomii a je přesně na tom místečku, kde se tvoří „stresový hrb“. Takže bolelo to a celkem dost. Především pak dobarvování bílou barvou. Ale nic, co by se nedalo přežit, víc mě boleli pierci v uchu :D. Jen v důsledku „hrbového“ místa, mě při velké námaze v tetování jak kdyby píchne či lehce zabolí, ale nic drastického.
    No… a starala jsem se o něj trochu nedbale. Hned ten den, jsem byla zapíjet 18, takže jsem celou noc mazala Bepanhenem. Milášek přežil, i následných pár dní. Jediný „šok“ byl, když mi nechtě na záda skočil kamarádčin pes, to jsem myslela, že prokousnu strop 😀
    Před každým koupáním jsem mazala vazelínou a po měsíci jsem využila svých mastících se zád a přestala mazat úplně. Při svědění jsem si nehty poškrábala kolem něj. Jediné co mě znepokojilo, že se mi některé stroupky strhly při mazání. Ve finále, to naštěstí nebylo vůbec poznat :).

    • Hlavně že se tedy dílo podařilo 🙂 S tím škrábáním je to pech – mně se sice podařilo dávat si na to pozor, ale kamarádka mi vyprávěla, že si svoje čerstvé tetování jednou v noci v polospánku poškrábala, aniž by si uvědomila, co dělá, a jak vyjekla bolestí, málem vzbudila všechny sousedy 😀 Ta vazelína vám tedy nijak neuškodila? Nejste první, koho slyším, že ji takhle zkraje používal, takže je možné, že ten zákaz je nějaký blud…

      • je to divné dělali mi barevné tetování na Mallorce (předělávku ) a dali mi vazelínu na první namazání až sundam folii a než dojedu domu a dobrý

  • Skvěle a vtipně napsáno.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.