Annie Proulx, „Osmaosmdesát kiláků k nejbližší benzínce“

Annie Proulx je americká spisovatelka a novinářka, která za svůj druhý román, Ostrovní zprávy, získala Pulitzera a Národní knižní cenu. Kniha byla v roce 2001 zfilmována, avšak i přes své hvězdné obsazení (Kevin Spacey, Judi Dench, Julianne Moore, Cate Blanchett, Rhys Ifans) toto komorní drama hladinu hollywoodských vod nerozčeřilo a na Annie také příliš neupozornilo.

U nás si ji tedy většina lidí nejspíše vybaví jako autorku „Zkrocené hory“ – povídky, na jejíž motivy natočil v roce 2005 Ang Lee onen stejnojmenný oscarový film. Proti němu, jak si asi dovedete představit, mám osobně pár výhrad, ale skvělou režii, kameru, scénář a herecké výkony mu upřít nemohu. „Zkrocená hora“ vyšla v souboru Povídky z Wyomingu od nakladatelství Baronet.

Annie Proulx se sice narodila v Connecticutu, ale do Wyomingu se přestěhovala v roce 1994 na stáří, takže toto prostředí věrně zná, což je ostatně patrné z jejích popisů krajiny a charakterů postav. A v Povídkách z Wyomingu najdete i „Osmaosmdesát kiláků k nejbližší benzínce“ (v originále „55 Miles to the Gas Pump“), tedy ono ultrakrátké dílko, jehož překlad na vás čeká o pár řádků níže.

Přeložit si tuto povídku jsem chtěl již hodně dlouho. Bral jsem to jako určitou výzvu. „Osmaosmdesát kiláků k nejbližší benzínce“ má technicky vzato pouhé tři věty (z nichž první dvě jsou velmi, velmi, ale skutečně velmi rozvité) a jazyk tohoto díla je nesmírně kondenzovaný. A pak je tu také ten námět, který vám dost možná nedá spát! Tuto povídku jsem sám četl už před několika lety a od té doby na ni nemohu zapomenout. Jak je krátká, tak je silná. Ale co vám budu povídat…

—————

 —————

Annie Proulx: „Osmaosmdesát kiláků k nejbližší benzínce“

Rančer Croom v ručně šitých botách a ušpiněném klobouku, ten pidlooký dobytkář s vlasy trčícími jako zkroucené konce prasklých houslových strun, ten tanečník s teplýma rukama a hbitýma nohama, na nehoblovaných prknech i ze schodů do sklepa k regálu lahví naplněných jeho vlastním, prazvláštním pivem, kvasnicovým, kalným, prýštícím gejzíry pěny, rančer Croom jedné noci opilý cválá ztemnělou plání, na věrně známém místě schází z cesty a přijíždí k samému okraji kaňonu, kde sesedá z koně a shlíží na spadané kamení, chvilku čeká, pak vykročí vpřed a prořízne vzduch svým posledním výkřikem, rukávy se mu vzedmou, paže jako lopatky mlýnu, džíny přetažené přes holeně bot, jenže než dopadne, začne jako korek ve vědru mléka opět stoupat k vrcholu skalní stěny.

Paní Croomová na střeše vyřezává pilou díru na půdu, kam kvůli visacím zámkům a varováním starého Crooma, obojí polínka pod plamenem její touhy, již dvanáct let nevkročila, poté pilu nahrazuje dlátem a kladivem a z čela jí odletují kapičky potu, dokud neuvolní jednu zubatou plaňku a nenahlédne dovnitř: přesně, jak si myslela: všude mrtvoly Croomových milenek – poznává je z fotografií v novinách: POHŘEŠOVANÁ ŽENA – některé jsou seschlé jako sušené hovězí a dokonce mají skoro stejnou barvu, na jiných roste plíseň, jak na ně dírou ve střeše kapala voda, všechny ale vypadají značně opotřebované, pokryté dehtovými otisky prstů, stopami podpatků bot, některé jsou zářivě modré od zbytků barvy, se kterou se před lety natíraly okenice, a jedna je od kolenou po bradavky zabalená v novinách.

Když člověk bydlí na samotě, tak se přece musí nějak zabavit.

——————–

——————–

Korekce: Lucifrid

——————–