Cestopis z Irska 10/10: Postřehy o pití

Photo by BitchBuzz, Flickr, CC BY 2.0

Photo by David Koranda, Jumpspace, CC BY 2.0

Stereotyp praví, že Irové pijí hodně, místní omladina ale pít – se mi tak jeví – moc neumí. Tedy, ne že by nepili – pijí opravdu dost –, ale jde jim většinou jen o to se co nejrychleji nacamrat. „Binge drinking“ se tomu říká. Bylo mi řečeno, že místní kabrňáci tu pivo nepijí po locích, aby si kromě jeho chuti mohli vychutnat i nějakou tu konverzaci, ale chlemtají ho rovnou po pintách, třebaže na to nejsou moc zvyklí. Člověk tu dokonce občas narazí na partičky, co jedou lahve tvrdého přímo z flašky. A pak jsou tu samozřejmě následky: Na plotech domků občas narazíte na postavenou láhev od piva, kterou si tam někdo odložil a zapomněl; po trávnících kolem školy se válí flašky od nejrůznějších dobrot; nezřídka vám na chodníku pod nohama zachřoupe střep.

Při oslavách dne Arthura Guinnesse hloučky opojených maníků údajně bušily ve studentských vesničkách spícím lidem do oken, aby se přidali k jejich venkovnímu veselí, a když neuspěly, šly kousek opodál bujaře převrhnout nějakou tu popelnici. A já se den nato musel smát. Bydlím poměrně daleko od kampusu, takže k nám žádný z těch hloučků nezavítal, druhý den se mi ale naskytl náramný pohled na uboze vypadající študáky v umolousaných teplákách a s tmavými brýlemi na očích, jak se brouzdají ke škole a cpou se tím nejsmaženějším, co to ráno byli schopní někde splašit.

Photo by Mike Kniec, Flickr, CC BY 2.0

A když už jsme tak u jídla na kocovinu, hodně tady prý frčí obložená bageta s plátkem smaženého kuřecího, salátem a spoustou majonézy. Člověk ji tu sežene ve městě na každém kroku. Menu s balíčkem chipsů a pitím vás vyjde jen na 5 euro, což je v porovnání s ostatní nabídkou dost příjemná cena.

Photo by David Koranda, Jumpspace, CC BY 2.0

Pokud se vám v téhle zemi chladných nocí někdy zachce vyrazit si na pěnovou párty, stoupněte si před zrcadlo, podívejte se na to trdlo v odraze a vlepte mu facku. Tohle nemám tak docela z vlastní zkušenosti, protože jsem měl dostatek rozumu a předvídal, že to bude stát za starou belu, ale doplatil jsem na to ve výsledku stejně. Ona se totiž ta pařba konala venku (organizátoři si nechtěli zničit dřevěné obložení Stáje), bylo lezavo, tancechtivá študácká trdla zůstala od pěnového děla promočená… a nastydla. V průběhu následujících dní a týdnů pak tihle dutohlavové kašlali do všech světových stran s takovou vervou, až postupně nakazili celou armádu neviňátek, včetně mé maličkosti. Na nějakou tu Tyfovou Mary tu člověk narazí skoro na každé hodině a jen překvapivě málo lidí se tu, zdá se mi, obtěžuje používat kapesníky. Vybavíte si tu scénu z Titaniku, ve které Jack učí Rose plivat a tahá to až z paty? Tak takových Jacků a Rose tu chodí mraky a tahají a tahají…

Photo by David Koranda, Jumpspace, CC BY 2.0

Minimálně v blízkém okolí univerzity se po desáté hodině večerní neprodává alkohol. Nikomu. Původně jsem si myslel, že s tím bylo moc problémů a majitelé obchodních řetězců si nechtěli brát nic na triko, ale pak jsem se dozvěděl, že si tento zákaz vydobyl stát s lihovinovými megakorporacemi. Jak tu již bylo řečeno, v obchodě je alkohol mnohem levnější než v barech, takže z toho výrobci a stát nemá tolik peněz. Tou večerkou jsou lidé nuceni, pokud chtějí bumbat, jít nasávat do podniků, kde za pití utratí mnohem více peněz – tedy do podniků, na nichž se Irsko a Jameson mnohem více napakuje.

Photo by David Koranda, Jumpspace, CC BY 2.0

Jelikož je tu alkohol v barech a hospůdkách nesmírně drahý (když vyhodíte za jedno pivo v přepočtu sto dvacet korun, tak máte ještě vyhráno), studenti se při každotýdenních alkoholových / diskotékových orgiích musí uchylovat k alternativním způsobům zábavy / opíjení se. Než aby chodili za velké peníze sosat do putik, kupují si piva a vodku (zásadně vodku, protože za tu nejméně utratí) v supermarketech nebo speciálních prodejnách s alkoholem. Před každou pařbou potom pořádají tzv. pre-parties, čili před-pařby. Na nich se za relativně malé peníze před-kalí či před-opijí, a teprve pak si jdou užít společnost a hlasitou hudbu do klubů a barů, kde si už žádné další drinky nekupují. Tento systém jim, zdá se, vyhovuje. Od kocoviny jim ovšem na druhý den neodpomůže. Sledovat ty potácející se zombie s mastnými pytlíky fast-foodových hranolek v rukách je pak docela sranda…

Photo by David Koranda, Jumpspace, CC BY 2.0

Fakt, že se tu od opilých študáků na chodnících povalují střepy z rozbitých lahví od alkoholu má (ne)čekanou dohru: Spousta studentů, co do školy jezdí na kole, má imrvére píchnuté duše. Škola proto dokonce výjimečně na kampus povolala opraváře, který je těm nebožákům za sníženou cenu vyměňuje. Teď mi na mail neustále chodí zprávy o tom, že „Opravář je tu, jásejte!“ nebo, „Opravář má dneska volno, choďte s pláčem pěšky!“

Photo by David Koranda, Jumpspace, CC BY 2.0

—————

—————

Korekce: Lucifrid

—————