Jinde přidáno

4. 8. – Hlod 62

21. 4. (!) – Hlod 61

11. 4. – Hlod 60

24. 3. – Hlod 59

14. 3. – Hlod 58

Premiéry v hledáčku

Kingsman: Zlatý kruh

v kinech od 21. 9.

Seriálové tipy
Kontakt & FB

David Koranda

Jumpstar @ seznam.cz

——-

Facebook-logo-PSD

TOPlist

Herci a herečky 8/47: Cesta vzhůru – Fotka

Fotka

Photo by Khánh Hmoong, Flickr, CC BY-NC 2.0

Fotka se standardně přidává k resumé, které herci a herečky na začátku kariéry rozesílají, kam jen mohou – do hereckých agentur ve snaze najít si agenta, do studií, na konkurzy atd. Velmi proto záleží na tom, aby na ní herecký uchazeč nešetřil a šel si ji udělat k profesionálovi. Tam za ni sice vyhodí cokoliv od $400-1200 (a za každou kopii pak třeba dalších $100), ale tahle investice se vyplatí. Na fotku z Facebooku vyříznutou z nějaké večírkové skupinovky není nikdo zvědavý. Agenti a vedoucí konkurzů vidí každý den těchto fotografií desítky, klidně i stovky, a jednoduše očekávají profesionálně vyvedené snímky. Jak takové fotografie vypadají?

– Především by měly být portrétové, 8×10 palcové (20,3 cm na 25,4 cm), a měla by na nich tedy být vidět hlava a třeba i kousek trupu. Takže nic z odstupu a žádné velké detaily. Barevné fotografie jsou nepsaným pravidlem, ale v žádném zdroji jsem nenarazil na vyslovený zákaz černobílých. Hercům, kteří se hlásili do konkurzu do Umělce, nejspíš mohly přijít černobílé vhod a černobílou portrétovku původně používal i Chris Pratt. Ten se dnes díky seriálu Parks and Recreation a filmům Strážci vesmíru a Jurský svět vypracoval na áčkového herce, ale není tomu zase tak dávno, co sám začínal a musel řešit ty samé problémy, které řeší každý jiný začínající herec:

Photo by Gage Skidmore, Flickr, CC BY-SA 2.0

Když jsem si v roce 2000 pořizoval profesionální fotku obličeje, bylo mi nějakých dvacet let. Zrovna jsem se přestěhoval do L.A. s myšlenkou, že se stanu hercem. Akorát jsem neměl sebemenší tušení, co bych pro to měl asi tak udělat. Měl jsem auto, a nic víc. Prostě tragéd. Tak jsem se poptal kamarádů, co a jak, a jeden mi řekl, že potřebuju portrétovku, fotku mojí hlavy. Myšlenka byla taková, že tu hlavu rozešlu těm správným lidem a oni si řeknou, „Hele, to je bezva hlava. S tou se sejdu a obsadím ji do svého filmu.“

Jednoho dne jsem byl ve čtvrti zvané West Hollywood. Tu znáte ne? Skvělá čtvrt, taková hodně gay, prostě žůžo místo. Stál jsem ve frontě na poště a všiml jsem si, že si mě docela dlouho prohlíží nějaký chlap. Po chvíli ke mně udělal pár kroků a povídá, „Ty mi seš nějakej povědomej. Nevyblejsknul jsem tě už někdy náhodou?“ A já na to, „Ne, mě určitě ne. Mě ještě nikdy nikdo neblejskal. Vy takhle jako leštíte lidi, jo?“ Chlápek mi vysvětlil, že je fotograf, a já se okamžitě zeptal, „A fotíte taky portrétovky?“ A on na to, „No jasně. Hele, dva bloky odsud mám byt, tak tě můžu vyfotit tam.“ A já radostně, „Bomba! Tak jdeme!“

Photo by Louish Pixel, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

Šel jsem k němu a chlapík si bydlel jak král. Měl nádherný apartmán, skvěle zařízený. Když jsme byli u něj, podíval se na mě a povídá, „Hele, možná bude lepší, když se skočíš vysprchovat. Vypadáš docela jetě.“ Měl pravdu. Ne, to jako fakt. V té době jsem ostatně přespával ve svém autě.

No, vysprchoval jsem se, dal se do pucu, upravil si vlasy, on mi pak řekl, „Tahle košile je dost strašná. Na, zkus tuhle moji.“ Takže mi dal tu hezkou bílou košili, co mám na fotce. Takovou bych si v životě nemohl dovolit. Řekl mi, jak si sednout, kam dát ruku, jak naklonit hlavu, a nafotil hromadu snímků. Asi tři cívky na mě vyplácal, což tehdy byla dost drahota – taková sranda přišla na čtyři sta pět set dolarů –, podal mi je a povídá, „Tak hodně štěstí, mladej.“ Odešel jsem od něj a rozhodl se, že tahle fotka se povedla ze všech nejvíc.

– Chris Pratt u Jimmyho Fallona, září 2014

– Další rada ohledně hereckých portrétovek: S makeupem a photoshopem opatrně. Účelem portrétovky je vystihnout přirozený vzhled herce či herečky, jejich typ. Když se někdo zmaluje k nepoznání nebo si v počítači ubere dvacet let, na konkurzu (a ve filmu) se to stejně pozná. A člověk pak akorát vypadá, že trpí bludy nebo že se vedoucí konkurzu záměrně snažil obelstít.

– Fotografie by dále měla nějakým způsobem vystihovat osobnost daného umělce. Kdo se chce ucházet o vážnější role, měl by mít zasmušilou, vážnou fotku. Kdo by raději hrál v komediích, tomu spíše pomůže, pokud se na své fotce bude zubit a dělat kraviny.

Photo by Micah Camara, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

– S kravinami ale také pozor. Když byla například Melissa McCarthy u Grahama Nortona, zavzpomínala na dobu, kdy sama poněkud neprozřetelně používala tyto portrétovky, „Dlouhá léta jsem hrála v New Yorku na divadle, ale pak jsem se přestěhovala do L.A. a podařilo se mi splašit si prvního reklamního agenta. Reklamní agenti jsou jen jednu šprucli nad prodavači ze sendvičárny, ale já byla i za toho svého ráda. No a tenhle agent mi poradil, abych se nechala nafotit v rolích různých postav. Tahle tradice mně osobně vždycky přišla tak trochu na hlavu, protože když chcete někoho najmout do role policajta, opravdu ho musíte vidět na fotce v policejní uniformě, jak se tváří drsně? V té době jsem každopádně hrála v divadle Groundlings jednu takovou ztřeštěnou postavu paní, co v obchodech rozdávala vzorky sýrů, a napadlo mě, ‚Tak já se nechám nafotit jako Carol!‘ Nechala jsem si udělat pár snímků v kostýmu téhle osoby, u kterých je mi teď jasné, že by mě kvůli nim nikdo se zdravým rozumem nenajal.“

– Co se rekvizit a oblečení týče, to první se běžně radí nepoužívat vůbec a to druhé držet na uzdě. Tedy nemít na fotografii kdovíjak křiklavý kostým, ale něco hezkého, co nebude poutat pozornost od tváře. Takže žádné výrazné brože, vzory, trička s nápisy a vtipnými obrázky atd.

– Oči jsou oknem do duše, takže by na fotce měly být živé, měly by mít jiskru. S opicí se fotit není radno, na pytle pod očima je dobrá mast na hemeroidy a na unavená očka je nejlepší spánek. Pár zdrojů radí, že pokud chce člověk nějak vystoupit z řady, může zkusit oči trochu přimhouřit. Že prý mu to dodá na vzezření hloubavého, přemýšlivého umělce. Mňo, přeberte si to, jak kdo chcete.

– Nakonec se často řeší, jestli je lepší pořizovat portrétovku venku s využitím přirozeného světla, nebo ve studiu pod světlem umělým. Venkovní focení je sice závislé na počasí, ale sluníčko zato tváři dodává hezký filmový vzhled. Studiové fotky se snadněji pořizují, lépe se s nimi manipuluje a více se hodí pro potřeby herců, kteří by se chtěli ucházet o role v sitcomech nebo jiných pořadech natáčených primárně ve studiu.

Tady dole jsem z Flickru schválně jen tak pro představu vybral pár dobrých hereckých portrétovek.

Photo by Al Herrmann, Flickr, CC BY-NC 2.0

Photo by Pete Labrozzi, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

 

Photo by Pete Labrozzi, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

Photo by Alessandra Nölting, Flickr, CC BY-SA 2.0

 

Photo by Alessandra Nölting, Flickr, CC BY-SA 2.0

—————

Korekce: Lucifrid

—————

7 komentářů u Herci a herečky 8/47: Cesta vzhůru – Fotka

  • Díky za zajímavý článek. Portrétová fotka Chrise Pratta je opravdu „gay“…ale díky ní mohl odstartovat svou kariéru. Existují na netu podobné fotky ostatních, nyní slavných, herců?

  • Já si díky té fotce Chrise Pratta uvědomila, že jsem ho dkysi viděla hrát v seriálu Everwood – předtím mě vůbec nenapadlo to s ním spojovat 😀
    Jumpstare, díky za další zajíamvou sérii článků 😉

    • Díky 🙂 On má vůbec dost zajímavou kariéru – začal jako teen fotbalista a přes kancelářského ňoumu se vypracoval až na intergalaktického krotitele dinosaurů. Jsem zvědavý, co s ním bude dál…

  • Chris Pratt si toho zažil docela hodně. Docela dost mu pomohlo, když si našel svoji stávající partnerku a zhubnul pár kilo. Mnoho dalších herců pocházející z ulice, museli projít podobnou cestou. Na druhou stranu, by mě zajímalo, jak náročné to musí mít děti vlivných scénáristů, režisérů, manažerů nebo zpěváků. Někteří měli cestu vydlážděnou a jiní zase říkají, jaké je to prokletí. Člověk si asi nevybere ?

    • Oni dnes už hollywoodští herci jen tak z ulice zpravidla nepochází, o čemž si budeme hodně dlouho povídat… odhadem někdy v létě (narazíme tam i na ty děti scenáristů, režisérů, manažerů nebo zpěváků). Pratt je taková malá výjimka.
      —–
      Co se ale těch dětí známých osobností týče, najít si práci mají snadné, takže je jen na nich, jak těch příležitostí využijí. Jediné, na co si mohou oprávněně stěžovat, je zájem médií a ztráta soukromí už od útlého věku. To je na pytel. Pokud si ale nějaký mladý herec stěžuje, že dostává samé mizerné nabídky jen proto, že je syn toho a toho člověka, nemám pro něj moc pochopení. Může být rád, že mu to známé jméno zajistilo alespoň ty mizerné nabídky – většina herců si i o nich může nechat leda zdát.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat