Anne Helen Petersen, „Selhání Toma Cruise 2.0“

Photo by Pauleon Tan, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

Psát závěr rozsáhlého článku není žádná sranda. Člověk by rád shrnul a zopakoval vše, o čem byla řeč v předchozích částech, a udělal na celém textu hezkou mašli. A co teprve když jde o článek, který má dohromady kolem 300 stran textu! V tomto případě si ale nemusím lámat hlavu, protože mám skvělou výpomoc: Česká herečka působící v Hollywoodu Alena Doláková ve Všechnopárty naťukla prvních pár detailů, jimiž přiblížila celou věc našinci. A Anne Helen Petersen ve svém buzzfeedovském článku o Tomu Cruisovi, skvělým způsobem doplnila téměř všechny zbývající oblasti, na něž jsme se zde sami zaměřovali.

Celý příspěvek →

Photo by Ammar Abd Rabbo, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

Jodie Foster

Další případ zběsilého fanouška, který si nedal říct ne. Tomuhle magorovi se Jodie tak strašně líbila v Taxikáři, že ji začal sledovat, pronásledovat, chodit za ní na kampus yaleské univerzity a volat jí ve dne v noci na telefon. Když ani jedna z těchto taktik nepomohla a Jodie se mu stále odmítala vrhnout do náruče, usmyslel si, že ji zaujme… poněkud větším gestem lásky. Magor šel a postřelil prezidenta Raegana.

Celý příspěvek →

Photo by Gage Skidmore, Flickr, CC BY-SA 2.0

Mila Kunis

Mila Kunis v roce 2012 ke své radosti přišla k vlastnímu stalkerovi. Jeden maník ji tak dlouho obtěžoval, chodil za ní, sledoval ji, dolézal, až se herečka musela obrátit na policii. Poslední kapkou bylo, když ho objevila, jak squatuje v jejím losangeleském bytě. Soud maníkovi zakázal, aby se k Mile přibližoval, nicméně touha být nablízku jeho nejoblíbenější herečce, jeho spřízněné duši, byla pro maníka příliš silná. Koncem roku ho Kunis viděla, jak ji vyhlíží před tělocvičnou, kam pravidelně chodí, a zavolala na něj policii. Maník porušoval zákaz přibližování, byl odveden… a v roce 2013 se kolem herečky motal zas. Tentokrát už byl obviněn ze stalkingu a dostal tříletý zákaz se ke Kunis přibližovat. Maníkovi to chvíli vycházelo a v roce 2015 šel dokonce na léčení, ovšem ze zařízení záhy utekl a nikdo nevěděl, kde je. Než ho policie nalezla, Kunis musela být na prášky. A to nejspíš bude ještě hodně dlouho.

Celý příspěvek →

Šílenci a stalkeři

Photo by Holly Clark, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

Když si tak člověk sní o tom, co by bylo, kdyby se stal ze dne na den celosvětovou hvězdou, většinou ho napadá jen to dobré: peníze, auťáky, večírky, známosti, pochlebování, zástupy fanoušků křičící jeho jméno. Sex, drogy a rocknroll. Stinnou stránku slávy si v těchto představách jen málokdo připouští, a i když třeba soudíme nějaké celebrity za to, čím nás krmí bulvár, často si nepřipouštíme, že pro určité druhy chování existují velmi dobré důvody. Ačkoliv jsou totiž fanoušci základním předpokladem k tomu, aby se z někoho stala hvězda, některé fandy by člověk raději neměl. Někteří lidé jsou totiž šílení, což může být nadsázka, vtip, ale i diagnóza. A někteří lidé jsou nebezpeční.

Celý příspěvek →

Photo by Tanja Cappell, Flickr, CC BY-SA 2.0

Nejvtipnější na všech těch účtech celebrit na sociálních sítích je, že velkou část z nich ve skutečnosti ony celebrity vůbec nespravují, natožpak aby s jejich pomocí osobně komunikovali se svými fanoušky. Jelikož mají spoustu jiné práce a nemají každý den hodiny a hodiny na to, aby vysedávali u počítače nebo něco datlovali do chytrého telefonu, najímají si „manažery sociálních médií“. To jsou lidé, občas celé společnosti, kterým herci, herečky, zpěvačky, zpěváci a další celebrity platí až šesticiferné částky za to, aby se starali o všechny jejich sociální účty, nahazovali tam pravidelně reklamní i nereklamní obsah, reagovali na fanoušky a lajkovali, co podle smluv lajkovat mají.

Celý příspěvek →

Sociální sítě

Photo by Brent Ozar, Flickr, CC BY-SA 2.0

Zpočátku se mi do sociálních sítí moc nechtělo a byl jsem z nich nervózní, ale teď si to docela užívám. Jednou neočekávanou výhodou je, že mě přestali tolik obtěžovat paparazzi. Pro mě za mě si klidně můžou s foťákem v ruce číhat v autě před mým domem, ale já si pak vezmu telefon a udělám klik, pořídím fotografii z mnohem větší blízkosti a v mnohem větší kvalitě, než v jaké by ji kdy mohli pořídit oni. Mně to žíly netrhá a jim to kazí náladu, protože na mě třeba tři hodiny čekají, a já potom tu fotku zadarmo nahraju na internet.

Zájem fotografů o moji osobu skutečně klesl tak na polovinu. Akorát si nefotím svoje děti. Je na internet nedávám. Takže když jsem někde s rodinou, paparazzi se prostě neudrží a musí nás dostat. Když jdu ale někam sám, dávají mi pokoj, protože fotit mě by nemělo smysl. Beztak bych potom na web nahodil něco vtipnějšího, vyfoceného z větší blízkosti nebo prostě něco jiného.

– Hugh Jackman v rozhovoru pro Kjersti Flaa

Celý příspěvek →

Photo by Michael Summers, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

Moc rád bych napsal, že se díky rozhodnutí kalifornského soudu z roku 2013, kdy dostali fotografové zakázáno chovat se kolem dětí známých herců a hereček jako zvířata, situace zcela uklidnila, bohužel to ale není tak docela pravda. Paparazzů sice znatelně ubylo (jsou jich ale pořád desítky a stovky), trochu se umírnili (ale stále jsou oprsklí jako lázeňské veverky, takže je skoro děsivé si domýšlet, jak se museli chovat předtím, než dostali nakázáno se chovat slušně), a když se člověk vyhýbá nejprofláklejším místům, obtěžují ho jen trochu. Jestliže bychom ale stav před rokem 2013 přirovnali ke dvěma metrům povodňové vody v obýváku, nyní jí tam mají hollywoodské hvězdy jen metr. Čili je to lepší, ale vytopené jsou stejně.

Celý příspěvek →

Dneska bych kvůli těm příšerným paparazzi zdaleka nemohla dělat věci, které jsem dělala, když jsem byla mladá. Proto je mi tak strašně líto lidí typu Jennifer Aniston, kteří nemohou udělat jediný krok, vyjít z domu, aniž by se za nimi nehnal dav fotografů.

– Carol Burnett v pořadu Larry King Now

Celý příspěvek →

Paparazzi

Photo by Víctor Rebolledo, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

—————

To si pište, že jsem obětí přílišného zájmu fotografů a médií. Trvalo mi neskutečně dlouho, než jsem si na to zvykla. Nedá se s tím ale nic moc dělat.

Když se totiž zamyslíte nad tím, co je veškerému tomuhle šílenství příčinou, dojde vám, že jde hlavně o peníze. O nehorázné hory peněz, které se v tom průmyslu kupí. A to jen tak nezastavíte. Jde ostatně o nový průmysl, tyhlety zprávy o celebritách a současná podoba zábavních pořadů; jde o obrovský byznys, který vydělává balíky peněz. Není důvod, aby se cokoliv měnilo.

– Kristen Stewart pro Hollywood Reporter

—————

Celý příspěvek →

Photo by Gage Skidmore, Flickr, CC BY-SA 2.0

Následující nevýhodu si ukážeme na příkladu Jennifer Lawrence. Řeč je totiž o vrtkavosti diváckého uznání, jepičím životě megastar a velmi častém pocitu ze strany veřejnosti, že už nějakého herce nebo herečky „bylo dost“, že se zajedl/a. Jennifer Lawrence se poprvé dostala do širšího povědomí teprve v roce 2010 s filmem Do morku kostí, za nějž byla nominována na Oscara. Rok nato si k „vysokému hraní“ přidala i roli pro „plebs“ v blockbusteru X-Men: První třída. A v průběhu následujících dvou tří let byla všude. Naprosto všude!

Celý příspěvek →