Jinde přidáno

4. 8. – Hlod 62

21. 4. (!) – Hlod 61

11. 4. – Hlod 60

24. 3. – Hlod 59

14. 3. – Hlod 58

Premiéry v hledáčku

Kingsman: Zlatý kruh

v kinech od 21. 9.

Seriálové tipy
Kontakt & FB

David Koranda

Jumpstar @ seznam.cz

——-

Facebook-logo-PSD

TOPlist

ÚTES

Grace Su, „Jsem Američanka s asijskými kořeny, ale neumím nasadit falešný asijský přízvuk“

Photo by Jess Cheng, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

Nepříjemnosti, urážky a vztek pramenící v angličtině z vtipů na úkor různých přízvuků se dají v našem prostředí připodobnit k tomu, když přijede někdo z Moravy nebo pohraničních oblastí do Prahy a Pražáci na něj ve snaze o humor začnou hókat a hékat. Nebo když Pražák přijede do Brna a tam je k němu někdo milý jen do té chvíle, než uslyší první pražskou koncovku. Protože 1) haha, ty mluvíš jinak než my, jsi jiný, jsi divný, jsi méně než my, nebo 2) jdi ode mě, lidi jako ty nemám rád, párkrát jsem si naběhnul a teď mi všichni lezete na nervy.

Celý příspěvek

Rachel Rostad, „J. K. Rowlingové, od Cho Chang“ II/II

Harry Potter a Ohnivý pohár, Photo © Warner Bros. Pictures

Vedle George Takeie a Natalie Tran se ovšem k reprezentaci asijské minority v hollywoodských filmech a médiích všeobecně vyjádřila i spousta dalších lidí. Michelle Villemaire například na svých stránkách HomeMadeMimi.com uvedla sérii fotek, v nichž na sebe přebírá nejznámější role vybělených hollywoodských Asiatů. Člověk si tak může představit, jak měla správně vypadat postava Luise Rainer v Dobré zemi, Katherine Hepburn v Dragon Seed, Myrny Loy v The Mask of Fu Manchu, Rity Moreno v Králi a já, Emmy Stone v Aloha nebo právě Scarlett Johansson v Ghost in the Shell.

Celý příspěvek

Rachel Rostad, „J. K. Rowlingové, od Cho Chang“ I/II

Photo by Xi, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

Ještě než se začneme bavit o samotné Rachel Rostad a její potterovské básni, je na místě udělat si drobný asijsko-filmový úvod, abychom si později Rachelina slova dokázali zasadit do řádného kontextu. Když jsem psal článek o tom, co nám přinesl rok 2015, snažil jsem se udržet si pozitivní náhled na věc. V části o narůstajícím vlivu Číny a od něj se odvíjecího vyššího počtu asijských tváří ve velkofilmech jsem tedy vyjmenoval spoustu filmových projektů, aniž bych dále rozvíjel, jaké party v nich asijští herci vlastně ztvárnili / budou ztvárňovat. Vzhledem k současnému vývoji hollywoodské produkce mi ovšem přijde na místě ještě se v téhle věci trochu pohrabat. Až na pár zářných výjimek se totiž Hollywood chová stejně jako vždycky. Stejně hloupě.

Celý příspěvek

Matt Singer, „Filmy nejsou jen o číslech“

Photo by Jeff, Flickr, CC BY-SA 2.0

Čísly v nadpisu se myslí kritická a hlavně fanouškovská hodnocení filmů na stránkách typu IMDb, CSFD, RottenTomatoes, Metacritic, kfilmu apod. Asi jste si už někdy všimli, že krátce po premiéře má většina snímků hodnocení vyšší, než na jakém se ustálí po několika týdnech či měsících. Důvod je nasnadě: Film jako první vidí (a hodnotí) lidé, kteří se ho nemohli dočkat, fanouškové daných žánrů nebo vystupujících herců. Tito diváci bývají všeobecně shovívavější než ten zbytek, který se na film podívá s odstupem a s odstupem jej i ohodnotí. Jako příklad si můžeme uvést druhé Avengery, které prvotní publikum hodnotilo samými superlativy, ale jakmile se snímek dostal k širšímu obecenstvu, ona počáteční euforie rychle opadla.

Celý příspěvek

Kerry Washington, Proslov o reprezentaci a společném boji

Photo by www.glynlowe.com, Flickr, CC BY 2.0

O tom, že Kerry Washington umí dávat dohromady výborné proslovy, víme již díky článku o efektu Shondy Rhimes. Tehdy v podstatě mluvila o tom, že by si lidé měli pomáhat, a vyzdvihovala autorku Chirurgů, Skandálu (ve kterém hraje hlavní roli) a How To Get Away With Murder za to, že přesně to ve své tvorbě dělá, že vždy pomáhala do svých seriálů obsazovat ty skupiny lidí, kterým ostatní až tolik nepomáhali.

Celý příspěvek

Shonda Rhimes, Proslov o jejím vzestupu a úspěších

Photo by Disney | ABC Television Group, Flickr, CC BY-ND 2.0

Vzestupu a úspěchům Shondy Rhimes jsme již věnovali celý článek, já vím, ale pokud vydržíte, sami uvidíte, že tady půjde o něco trochu jiného. Seriálová tvůrkyně stojící za hity jako například Chirurgové, Skandál nebo How To Get Away With Murder, která se vypracovala tak vysoko, že jejím dílům stanice ABC zřídila vlastní tříhodinový vysílací blok (tzv. Shondiny čtvrtky), přebírala v roce 2015 od časopisu The Hollywood Reporter cenu Sherry Lansigové. Nepřebírala ji však za žádné své konkrétní úspěchy. Namísto toho jí bylo řečeno, že má cenu dostat prostě jen za to, že se coby Afroameričanka dokázala udržet v průmyslu, který zrovna Afroameričankám příliš nepřeje.

Celý příspěvek

Grace Randolph, „Evoluce Disneyho přístupu k rasově minoritním postavám a hercům“

Screenshot from Youtube

Jméno Grace Randolph, která stojí za youtubeovskými kanály Beyond The Trailer a Movie Math, bude někomu možná povědomé. Grace se ve věcech Hollywoodu vyzná jako málokdo, takže její videa poměrně často využívám jako zdroje pro vlastní články. Většinou si od ní beru postřehy nebo nápady na to, do jakého kouta továrny na sny se vrtnout. Překlad kompletního videa je tedy novinka, nicméně tento popis disneyovské evoluce je natolik fascinující, že si to rozhodně zaslouží. Grace se v tomto videu zaměřuje nejenom na to, jak se od založení firmy (která se k dnešnímu dni rozrostla natolik, až spolykala několik konkurenčních studií, mj. Lucasfilm, Pixar a Marvel) v Disneyho animovaných filmech nakládalo s etnicky minoritními postavami, ale také jaké bylo etnické složení herců, kteří tyto postavy dabovali.

Celý příspěvek

Scott Mendelson, „Jak Adam Sandler, Robin Williams a filmy jako Ted 2 pomohly legalizovat homosexuální sňatky“

queer

Queer as Folk, Photo © Showtime Networks

Kolem jedné ze základních myšlenek článku Scotta Mendelsona, který byl publikován krátce po premiéře druhého Médi v roce 2015 v časopise Forbes, jsme již kroužili kdysi dávno v kánonovitém článku o hollywoodské homofobii: Filmy jako Modlitby za Bobbyho, Stejná srdce, Single Man či seriály Queer as Folk, Láska je láska nebo Looking jsou sice skvělé, protože rozpracovávají důležitá společenská témata týkající se homosexuální menšiny, ale kvůli svému jednotnému zaměření právě na tato témata se na ně kromě homosexuálů a hrstky jiných fajnšmekrů skoro nikdo nedívá. Společenský dopad, po němž většina z nich tak touží, je tedy v jejich případě téměř nulový.

Celý příspěvek

Michelle Garcia, „Proč se tolik herců stále nemůže přiznat k homosexualitě“

Photo by Marco Fieber, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

V minulém ÚTESovském článku jsme dali prostor herci Jasonu Stuartovi, aby nám popsal své zkušenosti s hollywoodským dvojím metrem a názory na problematiku těchto tří článků z našeho jumpspaceovského Kánonu. Nyní věnujeme trochu času Stuartově známé Michelle Garcia, redaktorce magazínu The Advocate, která se na toto téma dívala ve svém úvodníku trochu z odstupu. Ve snaze vyjádřit se ke Stuartově dortové metafoře a zároveň zodpovědět otázku v nadpisu využila Garcia nově uveřejněné závěry výzkumu Národní komise LGBT herců a Williamsova Institutu z roku 2015.

Celý příspěvek

Jason Stuart, „Nejste bílý heterák? Tak to si v Hollywoodu skoro neškrtnete.“

Photo by Greg Hernandez, Flickr, CC BY 2.0

Jason Stuart je herec, kterého si asi z žádného filmu nevybavíte. Ani o jeho kvalitách nedokážu příliš napsat, protože zatím nedostal mnoho příležitostí ukázat, co v něm je. A nejspíš ani nedostane, protože mu už není dvacet ani třicet, a Hollywood do hlavních rolí najímá starší herce jedině tehdy, když už mají jméno a jsou schopní lákat davy. Stuart hrál jednu vedlejší roli v jednom vedlejším filmu Love Is Strange, mihnul se v jedné epizodě seriálu Sleepy Hollow, kdysi dávno se objevil v Policajtovi ze školky nebo v Gie, hrál v hoře kraťasů a zastal i hromadu všelijakých jiných pidiroliček. Podle jeho profilu na IMDb se vlastně zdá, že pracuje skoro neustále. Nikdy si ale neudělal jméno, nikdy se nevypracoval, nikdy ho nikdo pořádně neznal. Jason Stuart do kina zástupy fanoušků nikdy nelákal a lákat ani nebude.

Celý příspěvek

„Kdyby se mužům dostávalo manželek, jakých si zasluhují, měli by zatraceně těžký život.“ Oscar Wilde