Photo by Michael Sineni, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

Youtubovský kanál Every Frame a Painting možná budete znát z několika přeložených videí, které jsou ke zhlédnutí na stránkách videacesky.cz (tam jich pár přeložil uživatel qetu) a titulkomet.cz (tam se o překlad zase stará Ajvngou). Tony Zhou a Taylor Ramos, kteří za kanálem stojí, zde prezentují velmi zdařilé analýzy filmového řemesla od střihu a režie přes práci s kamerou až po nejrůznější drobnosti typu vývoje zobrazování smsek ve filmech a seriálech. Ve videu, jehož překlad si zde uvedeme dnes, se zaměřili na místa, kde se filmy natáčí – konkrétně na město Vancouver a fakt, že ačkoliv se zde každoročně točí desítky velkofilmů, Vancouver samotný v žádném z nich nevystupuje sám za sebe.

Celý příspěvek →

Photo by charlieanders2, Flickr, CC BY-SA 2.0, Photo © DC Comics

Když vydal uznávaný režisér Temného rytíře, Počátku, Dokonalého triku a Interstellaru Christopher Nolan v roce 2014 tento úvodník v novinách The Wall Street Journal, média o něm povětšinou informovala pouze v souvislosti s jeho obhajobou klasických filmových cívek (které vyzdvihoval už v dokumentárním filmu uváděném Keanu Reevesem z roku 2012 Bok po boku). Studia se totiž od klasického filmu ve snaze ušetřit stále více vydávají směrem k digitálním formátům, které jsou levnější a jejich distribuce je pohodlnější. Zkažené záběry se prostě vymažou z paměťové karty, a nemusí se kvůli nim kupovat stále nové, drahé cívky; a hotové filmy se mohou posílat do kin na jedné placce DVD (namísto v krabicích s cívkami). To vše je ale na úkor obrazu. Posledními velkými jmény, která navzdory úpadku klasického filmového formátu dávají přednost právě jemu, jsou kromě Nolana například Quentin Tarantino nebo Lars von Trier. Nolan oba dva ve svém článku zmiňuje a obzvlášť Tarantina za jeho přístup k filmovému médiu přímo vyzdvihuje.

Celý příspěvek →

Photo by Frank Boston, Flickr, CC BY 2.0

Abychom se ale vrátili k Suhad Obeidi, ta v podobném kontextu napsala svůj článek pro portál Hollywood Journal. Vydala ho krátce po Oscarech za rok 2013, v nichž byl v kategorii Nejlepší mužský výkon ve vedlejší roli nominován Barkhad Abdi za Kapitána Phillipse, a protože to byl pro muslimské herce tehdy poměrně hezký rok, snaží se svůj text psát optimisticky. Kdo ví, jakým tónem by ho psala dnes. Od začátku roku 2014 se toho totiž k lepšímu až tolik nezměnilo. Po Barkhadu Abdim se slehla zem a ani ta dvojice filmů, o které se Suhad zmiňuje, se nijak nezapsala do historie kinematografie. Reprezentace muslimů není v amerických filmech o mnoho vyšší, než bývala, a pozitivní vyobrazování už tuplem ne.

Celý příspěvek →

Photo by logan hicks, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

Kombinace upozaďování, vybělování a favorizace negativních stereotypů je v Hollywoodu nebezpečnější než cokoliv jiného, a nikde to asi není vidět lépe než na příkladu blízkovýchodní, muslimské menšiny. Herců s arabskými předky zde pracuje jen velmi málo. Saïd Taghmaoui, Omid Djalili, Shohreh Aghdashloo, Barkhad Abdi, Sarah Shahi, Rami Malek, Riz Ahmed, Nasim Pedrad, Aasif Mandvi či Hasan Minhaj patří mezi ty nejznámější, ale ani oni nejsou kdovíjaké celebrity. Ostatně kolik jich znáte podle jména? A proč tomu tak je? Mňo, protože se nevypráví dostatečné množství příběhů, které se buď odehrávají na Blízkém východě, nebo mají jako hlavní postavu někoho s tamními kořeny. Nenatáčí se jich dost na to, aby si pro sebe daní herci dokázali najít dostatečné množství plnohodnotné práce, která by jim poskytla příležitost se vypracovat.

Celý příspěvek →

Screenshot from Youtube

S Chrisem Stuckmannem jsme se setkali již v ÚTESovském článku o problému dnešních akčních snímků. Nyní si na tento text / toto video navážeme překladem jeho o pár týdnů staršího brášky pojmenovaným „Problém současných hororů“. Stejně jako tomu bylo u akčních filmů, Chris se i zde pídí po důvodech, které stojí za mizernou úrovní takové spousty současných mainstreamových hororů, a i zde přichází s několika nápady a návrhy.

Celý příspěvek →

Photo by ITU Pictures, Flickr, CC BY-NC 2.0

Někdo si Geenu Davis možná vybaví z Thelmy & Louise, Beetlejuice, Myšáka Stuarta Littla nebo Mouchy, někdo z toho propadáku, který málem natrvalo pohřbil celý žánr pirátských dobrodružství, a někdo možná z jedenácté řady Chirurgů, kde Davis hrála v několikadílném příběhovém oblouku doktorku, která přišla… a odešla. *Uf! Spoilery!* Geena ovšem není pouze herečka. Kromě produkování a občasného psaní scénářů také vede Institute on Gender in Media, tedy institut zkoumající postavení mužů a žen v médiích. V rámci tohoto institutu je právě Davis zodpovědná za některé ze statistických údajů zmíněných v článku o ženách v Hollywoodu – kolik procent žen se objevuje před kamerou, v jakých rolích, kolik za kamerou, na jakých pozicích apod.

Celý příspěvek →

Screenshot from Youtube

K videu youtubeovského filmového recenzenta a komentátora Chrise Stuckmanna se rád vracím pokaždé, když někde uvidím akční film, jehož akce i přes veškerou snahu tvůrců, spoustu výbuchů, kulek, rozbitého skla a skřípění kol prostě nefunguje. Chris mi vždy pomalu a srozumitelně vysvětlí, čím že to vlastně bylo. Jasně, na Terminátoru: Genisys se mi nepozdával příběh, postavy také nestály za moc a nezranitelnost hlavních lidských hrdinů, kteří bez jakýchkoliv fyzických následků uhýbali kulkám a metali autobusová salta, mě přímo iritovala. A na čtvrtém Šíleném Maxovi mě naopak tak strašně uchvátily všechny ty reálné kaskadérské kousky, přehledná kamera, srozumitelný a přímočarý příběh a pocit, že výtečný záporák může hlavním hrdinům skutečně ublížit.

Celý příspěvek →

Photo by JD Hancock, Flickr, CC BY 2.0

První Spider-Man, první Nolanův Batman a první X-Meni novodobou vlnu komiksových filmů odstartovali, Temný rytíř a první Avengeři se dotkli pomyslného vrcholu a nyní se Hollywood snaží na této komiksové superhrdinské vlně dojet, jak nejdál to jen půjde. Jistě, komiksové filmy se točily i v desetiletích před úvodní pěticí – člověka napadají série snímků o Supermanovi a Batmanovi, Daredevil, Blade, Spawn, Vrána apod. –, ale u těch šlo o ojedinělé případy nízko- až středněrozpočtových výplachů (kromě Vrány, na tu se koukněte), které se nedají považovat za všeobecný trend.

Celý příspěvek →

Photo by Mark Sebastian, Flickr, CC BY-SA 2.0

Znáte ten pocit, kdy se díváte na nějaký velkofilm, na kterém je vidět, že se v něm musely protočit neuvěřitelné peníze – scény jsou grandiózní, davové, explozivní; počítačové triky na nejvyšší úrovni srovnávají se zemí celá města, případně nechávají vybuchovat celé planety –, ale vám je to všechno… tak nějak fuk? Prostě jen vidíte, jak se na plátně odehrává spousta velkých věcí, ale protože vás pro všechny ty triky film nedokázal zaujmout pořádným vývojem postav, nedokážete vůči té zkáze cítit ani špetku hrůzy, lítosti, zájmu?

Celý příspěvek →

Photo by Greg Hernandez, Flickr, CC BY 2.0

Když jsme si v článku o úniku dat ze studia Sony povídali o „kontroverzním“ nápadu obsadit po Danielu Craigovi do role Jamese Bonda černošského herce Idrise Elbu, relativně dost času jsme věnovali rozboru obav, které v souvislosti s tímto potenciálním přeobsazením nedávaly internetovým živočichům spát. Uváděli jsme si tehdy také argument reductio ad absurdum, k němuž jsme se vrátili i v tematicky podobném druhém Hlodu, a říkali si, že hollywoodský film zatím do žádných multi-kulti pekel nespěje, protože většina hlavních rolí ve filmech s větším rozpočtem stále připadá bělochům; protože změna v tomto směru přichází pomalu; a protože jedinými případy nadcházejícího obsazení „bílé“ role nějakým hercem snědé pleti stále zůstávají pouze postavy Willa Smithe v Suicide Squad, Denzela Washingtona v nových Sedmi statečných, Michaela B. Jordana v nové Fantastické čtyřce a potenciálně i nějakého toho nového Spider-Mana. Se Spider-Manem to nakonec nedopadlo, protože se v souvislosti s ním stále častěji mluví o Asa Butterfieldovi, a i s tím Bondem je to nejisté. Co se těch ostatních týče…

Celý příspěvek →