Jinde přidáno

4. 8. – Hlod 62

21. 4. (!) – Hlod 61

11. 4. – Hlod 60

24. 3. – Hlod 59

14. 3. – Hlod 58

Premiéry v hledáčku

Kingsman: Zlatý kruh

v kinech od 21. 9.

Seriálové tipy
Kontakt & FB

David Koranda

Jumpstar @ seznam.cz

——-

Facebook-logo-PSD

TOPlist

Herci a herečky 16/47: Cesta vzhůru – Kariérní postup

Jak herci postupují

Pouze na Zlatých glóbech se krásní lidé ze světa filmu třou rameny o televizní hnusáky s krysími ksichty.

– Amy Poehler na předávání Zlatých glóbů, 2013

Photo by fdecomite, Flickr, CC BY 2.0

Photo by Gary Knight, Flickr, CC BY 2.0

Když herečka Emma Thompson kdysi dávno mluvila u Grahama Nortona o tom, jak se v Los Angeles všichni se všemi porovnávají, a jak žijí v rigidním, hierarchizovaném světě, velmi dobře věděla, o čem hovoří. Vysvětlovala tehdy, že v Hollywoodu, „člověk vždycky narazí na nějaký nový způsob, jak by mohl druhému zkazit náladu. Na večírcích například vždycky máte nějakou VIP zónu, kam nesmíte vejít, protože nejste dost dobří. Anebo máte vstupenku do nějaké VIP zóny, ale už se v ní nedostanete do nějaké VVIP zóny. Hollywood vám prostě dokáže dát tisícerem možných způsobů najevo, jestli jste lepší nebo horší než ostatní, a tuhle vlastnost na něm obzvláště nemám ráda.“

Pokud by se vám tedy chtělo dávat na PR plky herců a hereček o tom, jak jsou všichni lidé v zábavním průmyslu fajn, jací jsou všichni báječní lidé a kamarádi, dovolte, abych vás z tohoto snu probral: V Hollywoodu všichni vědí, kde je jejich místo, a pokud na to náhodou zapomenou, vždy se najde někdo, kdo jim to milerád připomene.

Jakmile jsem s manželem dopsala scénář k našemu filmu The Bronze, ve kterém ztvárňuji hlavní postavu, začali jsme coby producenti obvolávat studia a sponzory a shánět peníze. Lidé o ten projekt měli okamžitě zájem, jen jsme se neustále zasekávali na konverzacích typu, „Nám se ten film strašně líbí a byli bychom nadšení, kdybychom ho s vámi mohli natočit, akorát bychom na jeho výrobu dokázali splašit mnohem více peněz, kdyby se do hlavní role najala nějaká známější herečka, která už má za opaskem nějaký ten kasovní trhák.“ Já jsem jim přišla jako fajn herečka, ale že bych do kina potenciálně lákala davy, to zase ne. Nakonec jsme všechny tyhle nabídky s díky odmítli, chvíli vydrželi a pak ten film natočili sami s extrémně nízkým rozpočtem – stejně jako to kdysi udělal Sylvester Stallone s Rockym.

– Melissa Rauch v The Late Show with Stephen Colbert

Jak je tedy hollywoodská herecká kasta odstupňovaná?

– Úplně nejvýše jsou herci filmoví, tzv. áčkaři. Jelikož jsou právě filmy nejčastějším vývozním artiklem, zná je většinou celosvětově nejvíce lidí. Filmoví herci a herečky pobírají nejvyšší platy, užívají si největší slávy a mají také nejméně soukromí a nejvíce starostí.

Max Landis / Uptomyknees, Screenshot from Youtube

Kdysi dávno existovala celá halda áčkových celebrit, protože různé země dávaly přednost různým hercům, jenže během posledních deseti let áčkaři téměř vymřeli. Nevím, jestli jste si toho všimli, ale na filmových hvězdách dneska už v podstatě nezáleží. Diváci v dnešní době vídají herce typu Isly Fisher nebo Nicolase Cage v čím dál ubožejších filmech. Když šel Julii Roberts naposledy do kin nějaký film, bylo to jen na omezeném počtu pláten, a to přitom Roberts bývala učiněná superhvězda. To samé Kevin Costner – jeden by si myslel, že je to velká hvězda, ale když mu šel do kin film The Criminal, téměř nikdo ho neviděl a film skoro nic nevydělal.

Dneska existuje jen zhruba deset až patnáct mužů, na jejichž jméno vám studio odklepne výrobu filmu – a jen dva z nich jsou černoši, Denzel a Will Smith –, a pak, ať nežeru, možná pět žen – a všechny jsou to bělošky. Kdysi to takhle nebývalo. V osmdesátých a devadesátých letech studiím bohatě stačilo mít známou předlohu a do hlavních rolí pak klidně najala nové a neokoukané tváře. Podívejte se ale, kdo dnes dostává hlavní role ve velkofilmech. Člověk už musí někým být, aby ho do nich vůbec zvážili.  Vůbec nejde o to, jak jste talentovaný nebo kdesi cosi. Studiím záleží pouze na vašem hereckém resumé.

– Max Landis

– Pod nimi jsou béčkaři, herci a herečky televizní (respektive televizní herci, kteří dostávají hlavní role). Mezi nimi a filmáky bývala široká propast, ale ta se v posledních letech díky kabelovým stanicím a dalším zdrojům kvalitních pořadů znatelně zúžila. Zatímco ještě před deseti patnácti lety byl skok z televize na stříbrné plátno extrémně ojedinělý (například Georgi Clooneymu z Pohotovosti se to ale podařilo), dnes už to docela jde. Jen se podívejte na herce ze Hry o trůny – Khaleesi si střihla hlavní roli v pátém Terminátorovi, John Sníh v Pompejích, Brienne se mihla v nových Hvězdných válkách a Jamie Lannister musel vysvětlovat, proč že to vlastně hrál toho Egypťana.

Photo by Mari Paz Molina, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0

– Pod televizními herci jsou céčkařští divadelníci a televizní přicmrndávači. Na divadle zpravidla všichni začínají (než se dostanou do televize a pak případně dál) a často se na prkna, která znamenají svět, vrací, když už se jim nedostává jiných nabídek jinde. To potom herci v rozhovorech žvaní cosi o tom, jak si chtějí užívat přímého styku s publikem a jejich okamžité reakce, jak je inspiroval zdrojový materiál, a kdesi cosi. Na rozdíl od televizních seriálů, k nimž alespoň občas odkoupí práva mezinárodní televizní stanice, jsou ovšem divadelní hry ukotvené v jedné zemi, jednom městě, a po hercích, kteří v nich účinkují, se tak na celé měsíce či roky slehne zem. Kdybyste se například divili, kam se poděl Dexter, alias Michael C. Hall, vězte, že od skončení seriálu hraje právě na Broadwayi. A to samé platí pro většinu hereček nad pětačtyřicet padesát let, které si možná i vybavujete z osmdesátkových a devadesátkových filmů, ale už jste o nich dlouho neslyšeli – Brooke Shields, Kim Catrall, Helen Hunt, Jessica Lange, Kathleen Turner, Ellen Barkin, Sally Field nebo Melanie Griffith.

– Úplné dno potom tvoří „déčkové hvězdy“ z nejrůznějších reality show, bulváru, internetových zvláštností apod. Tyto pochybné existence jsou zpravidla vulgární lidé bez vkusu, kteří si vybudovali živobytí na šokování diváků svou pokleslostí. Úzká komunita fanoušků je možná zná, ale mainstreamu jsou ukradení. Občas se najde zářná výjimka – NeNe Leaks vypadá vcelku fajn a Kathy Griffin s Joan Rivers se z déčkařského dna také dokázaly odrazit –, ale většinou není o co stát.

Mezi těmito skupinami, které mají spoustu výboček a odnoží, se dá proskakovat. Jednodušší je samozřejmě klesat, než stoupat výše – viz například Val Kilmer, Lindsay Lohan, Meg Ryan, Charlie Sheen, Mel Gibson, Richard Gere, Freddie Prinze Jr., Demi Moore, Steven Seagal, nebo Nicolas Cage, tedy herci, kteří byli kdysi dávno považovaní za áčkařskou elitu, a dnes buď 1) hrají druhé housle, 2) propadli se do béčkových filmů nevalné kvality, které jdou často rovnou na DVD, nebo 3) nehrají vůbec. V Hollywoodu platí, že ať už člověk dosáhl jakýchkoliv úspěchů, úspěšný je de facto pouze tak, jako jeho poslední projekt. Když vám nějaký film u diváků propadne, stále sice máte naději, že ten, co jste už dotočili, a který je ve fázi post-produkce, vám vylepší jméno, ale už v ten okamžik prvního neúspěchu jste na hraně a hrozí vám, že v hollywoodské hierarchii klesnete o příčku níže.

Photo by Nicolas Genin, Flickr, CC BY-SA 2.0

– Vezměte si například Juliannu Margulies. Ta se díky Pohotovosti vypracovala z béčkové, televizní herečky na áčkovou; natočila pár filmů, z nichž můžeme vyjmenovat například Loď duchů, Evelyn, Slingshot, Darwinovy ceny či Hadi v letadle; ale protože ty filmy vůbec nevydělávaly, její áčková sláva vyhasla a Julianna se vrátila do svých televizních vod k Dobré manželce.

– S Johnem Travoltou to bylo to samé. Po megaúspěchu Pomády z něj byla áčková hvězda, jejíž záře ovšem v průběhu let pohasínala a pohasínala, až se z Travolty stal béčkový herec série Kdopak to mluví. Když ho tedy chtěl po třetím díle tototo filmařského klenotu Quentin Tarantino obsadit do Pulp Fiction, studio se bránilo zuby nehty. Béčkového herce, jakousi vyhaslou hvězdičku sedmdesátých let bez pořádné fanouškovské základny, nikdo nechtěl. Nikdo kromě Tarantina, který si ho protlačil a znovu mu nastartoval kariéru. Travolta se opět dostal do áček… a v průběhu let z nich zase spadnul.

– Anebo co taková Julianne Moore? Na Oscara několikrát nominovaná herečka sama uznala, že, „jsem sice pracovala už od dvaceti, ale prvních deset let jsem byla zaseklá v televizi, takže jsem nikoho nezajímala. Televizi ani divadlu nikdo nevěnoval sebemenší pozornost. Teprve v devětadvaceti letech jsem natočila svůj první film a tím se to celé rozjelo.“

Zhruba před třemi lety mi jeden producent řekl, že si u filmu už nikdy neškrtnu, že jsem v tomhle průmyslu skončil. Já mu ale řekl, „Víte co? Lidé i v Hollywoodu dostávají druhé šance, tak si dávejte pozor.“ Zvednul jsem se ze židle, odešel, a jak jsem se mu předtím vzepřel, venku jsem si sednul na obrubník a s nohama ve strouze zaklel, „Kurrrva fix!“ A najednou mi zazvonil telefon. Volal mi Joss Whedon. Zvednul jsem to a Joss povídá, „Nechtěl bys hrát Visiona?“ Ani nevíte, jak se mi ulevilo. Napadlo mě, „Ty vole, karma se dneska fakt s ničím nepáře,“ a vyslal jsem směrem k producentovi dva fakáče.

– Paul Bettany

Nebo si vezměte tenhle úryvek ze skvělého sitcomu Epizody, ve kterém přátelovský Matt LeBlanc hraje přepálenou verzi sebe samého. Premisa Epizod stojí na tom, že Matt po megaúspěchu Přátel natočil kopu nevýdělečných bijáků, které mu zničily kariéru, a musel proto vzít zavděk vedlejší rolí v mizerném, nekvalitním sitcomu. V této scéně z něj přijde jeho mladý herecký kolega tahat rozumy:

Mlaďoch: Je mi blbý se vás na to ptát, ale znáte to… Zrovna začínám a nerad bych někde něco posral a namlátil si hubu.

Matt: Fajn, hele, podívej, nejdůležitější je nenechat se rozhodit. Žádnej stres.

Episodes, Photo © Home Box Office, Showtime Networks / Colin Hutton

Mlaďoch: Myslíte?

Matt: Vždyť na tom vůbec nejsi špatně. Máš práci. Hraješ v seriálu. Tak si to užívej.

Mlaďoch: Ne, já vím, ale… Nemám ponětí, jak se vypořádat se všema těma ostatníma nabídkama.

Matt: Jakýma nabídkama? […]

Mlaďoch: Pořád mi choděj nabídky třeba do filmů Michaela Baye a tak.

Matt: Michaela Baye?

Mlaďoch: Bude se to jmenovat „Tsunami“.

Matt: Máš se v tom utopit?

Episodes, Photo © Home Box Office, Showtime Networks / Colin Hutton

Mlaďoch: Ne.

Matt: Tak co po mně vlastně chceš?

Mlaďoch: Jak víte, který projekty si vybrat? Když na vás ještě záleželo, natočil jste pár bijáků, že jo? A určitě jste si k nim nepřečet scénáře a neřekl si, „Tohle bude kravina. Do toho půjdu.“ Myslel jste, že z toho budou dobrý filmy, ne?

Matt: Hmm.

Mlaďoch: Docela z toho mám bobky u zadku, protože stačí natočit pár sraček a najednou po vás neštěkne ani pes. Víte přece, o čem mluvím, ne?

Matt: Hmm.

Mlaďoch: Fakt nechci, abych se ještě v padesáti musel srát s nějakýma sitcomama.

– Epizody, S03E03, David Krane & Jeffrey Klarik

Na druhou stranu již zmiňovaná NeNe Leaks z reality show The Real Housewives of Atlanta se díky Ryanu Murphymu dostala do seriálů Glee a Úplně normální a dnes je minimálně v Americe tak známá, že kdyby chtěla, klidně se do dalších televizních projektů procpe – klidně může skočit z déčka do béček.

Podobně přes Ženy sobě poskočila Melissa McCarthy z béčka televizního seriálu Gilmorova děvčata do áčkových vod hollywoodských filmů (kde se jí dařilo tak moc, že když Gilmorky začaly po letech točit pár nových dílů, tvůrkyně seriálu Amy Sherman-Palladino raději s účastí McCarthy ani nepočítala, protože si nemohla být jistá, že na televizi bude mít čas / že se jí bude chtít k takové práci znovu snižovat).

Clooney z Pohotovosti to samé. Nebo Adam Sandler se Stevem Carrellem, kteří začínali v pořadu Saturday Night Live. Nebo Will Smith, který před úspěchem Dne nezávislosti hrál ve Fresh Princovi. Hollywood je sice bezcitné město, ale pokud vás mají diváci rádi, můžete i tam zažít solidní vzestup.

—————

Korekce: Lucifrid

—————

8 komentářů u Herci a herečky 16/47: Cesta vzhůru – Kariérní postup

  • Je opravdu smutné, když herci z filmů, na kterých jsme vyrůstali a tříbili si „filmový“ vkus klesly na dno. Je škoda, že star-power Whoopi Goldberg uhasla v 90. letech. Winona Ryder si zase zkazila reputaci s krádežemi. Meg Ryan, královna romantických komedií, se taky ztratila neznámo kde. U Jilie Roberts chápu, že se chce věnovat hlavně rodině a tak občas příjme nabídku do nicneříkajícího filmu, aby nezapomněla hrát 🙂 . Totéž Catherine Zeta-Jones. Tato velšská gazela řeší manželství, nemoc a své ratolesti. Pokud ex-hvězdy zbytečně neutrácejí peníze a umí s nimi hospodařit, tak si můžou v klidu žít ve vatě až do důchodu.

    Aktuální herec, kterého hvězda rychle pohasla, je Sam Worthington. Po získání hlavních rolí v Terminátorovi, Avataru a Souboji titánů, se zase vypařil z povědomí diváků. Podobně Rosemund Pike. Dostala šanci v bondovce a skončila u rolí manželek. Totéž Gemma….i když spíš za to může fakt, že jsou obě britky…a stačí jim tamější fanoušci, než celosvětová sláva.

    Nechápu třeba případ Halle Berry. Po získání Oscara za Ples příšer, šla její kariéra strmě dolů a nyní se snaží o návrat alespoň v televizním seriálu, který ji bohužel po první řadě zrušili. Je možné, že získáním Oscara, přestane být herec citžádostivý a usne na vavřínech?

    Napadlo mě přirovnání s top-modelkami z 90. let. Kdo zažil tu dobu, určitě si pamatuje jména typu Naomi Campbell, Cidy Crawford, Claudii Schiffer. A nemusel být zrovna fanouškem módy. Kdysi byl herec značka, artikl, který převažoval nad tématem filmu. Podobně jako topmodelka. Lidi kupovali výrobky, protože měly tváře celebrity. Chodili do kina na herce. Dnes na hercích „nezáleží“. Ti spíš slouží jako živé loutky. Herci z komiksových filmů jsou toho příkladem. Sotva by skončilo jejich slavné komiksové tažení, skončí v televizi nebo v divadle. A když se vrátím k těm modelkám – kdo si dnes vzpomene na jméno aktuální modelky? Málokdo. Dnes slouží jen jako hubnené věšáky na oblečení. Návrháři/producenti prodávají oblečení/filmy a na tváři už tak důležitá. Hlavně musí být fotogenická.

    Možná jsem trochu odbočil od tématu 🙂

    • Klidně odbočujte. Na modelky ostatně zanedlouho stočím řeč i já 🙂 Zrovna co se jich týče, řekl bych, že máte pravdu jen částečně. Dnes je v modelingu – stejně jako u filmu – konkurence mnohem větší než bývala, takže je těžší se vypracovat, udělat si jméno, být něčím víc než jen ramínkem na šaty. Ale supermodelky a modelkovské celebrity z tohodle světa stále vychází. Cara Delevigne, Kate Upton, Amber Heard, Tess Holiday, Winnie Harlow, Karolína Kurková a další. Nová jména ještě přibudou, některá odpadnou, ale to vše se ukáže s odstupem – stejně jako tomu bylo u generace Claudie, Naomi, Cindy atd.

      A v tom možná bude zakopaný pes: Napadá mě, jestli nemáte trochu zkreslený pohled, protože vám jsou modelky typu Naomi Campbell generačně blíže než Cary Delevigne apod. Sledujete současnou modelingovou scénu se stejným zájmem, s jakým jste ji sledoval třeba před deseti patnácti lety? Další věcí je, že se modelkám po určité době mění náplň práce. Například Cindy Crawford dnes už na mola nechodí a místo toho se přesunula do zákulisí, jakoby do ústraní. Navrhuje, píše knihy, dělá charitu, věnuje se obchodní stránce byznysu. Naproti ní její mladší kolegyně trajdají po světě, snaží se prorazit u filmu a jsou nyní nově hodně aktivní na sociálních sítích. Podle toho se pozná úspěch – podle počtu followerů na Instagramu, Twitteru a podobně. Sledujete nějakou modelku na některé z těchto platforem? Nebojte, já taky ne. Chtěl jsem tím jen říct, že když člověk na chvíli přestane dávat pozor, pravidla hry se můžou změnit tak, že už pak tu hru i hráče skoro nepozná.

      Co se koloběhu hereckého života týče, „jednou jsi dole, jednou nahoře.“ Respektive, „zůstaneš dole, dokud se ti nějakou shodou náhod nepodaří prodrat se na chvíli nahoru, ale buď si jistý, že tam dlouho nezůstaneš a brzy zase sletíš na zem.“ S tímhle každý herec musí počítat. Jen se podívejte, jak se divákům během posledních pár let omrzel Johnny Depp. A například Jennifer Lawrence to už brzy čeká. Když se áčkovému herci nebo herečce podaří zůstat na velkofilmovém vrcholu deset let, může si gratulovat k úžasné kariéře. Pak se lidem zají a musí změnit přístup – jít do menších filmů, do nezávisláků, do televize, na divadlo, na chvíli odejít úplně a pak se pokusit o comeback, prostě něco. Mel Gibson, Clint Eastwood a Jodie Foster se třeba vydali na dráhu režisérů. Whoopi skočila do dopolední talk show, Winona se už brzy objeví v hlavní roli netflixovského seriálu Stranger Things, Renée Zellweger zkusí oživit kariéru třetím dílem Deníku Bridget Jones, Meg Ryan si, chudák, oddělala obličej, Zeta-Jones je na Broadwayi a Worthington dostal více šancí, než kolik si vzhledem k nevýdělečnosti jeho filmů zasloužil.

      Spousta hereček, které jste zmínil i nezmínil, nenaráží ani tak na ten problém, že by si vystačily s regionálními filmovými trhy, ale spíše na to, že se většina filmů točí o mužích. Ano, zase tohle. Jestliže ve většině filmů máte deset hlavních a vedlejších rolí, osm z nich jsou mužské a jen dvě ženské (a i ty jsou jen na okrasu), je strašně těžké se k těm rolím kvůli konkurenci dostat. Pokud o ně tedy máte kvůli jejich podřadnosti vůbec zájem (viz Theresa Harris, Mo´Nique a horda dalších hereček, které v poslední době soustavně nadávají na scenáristy a studia, protože odmítají dokola hrát štěky přítelkyň, matek a prsatic na pláži). K Halle Berry, Oscarům a přesně tomu, o čem píšete, se dostaneme za dva tři týdny. Zatím jen nastíním, že hercům Oscar v kapse zpravidla v kariéře pomáhá, zatímco herečkám škodí.

      • Asi už mám trochu zkreslený pohled. Je pravda, že trh je zahlcený takovým počtem modelek a herců, že se člověk přestává v nich orientovat. A bude to ještě horší. Nároky na filmy se taky mění. Četl jsem rozhovor s loutkoherci, kteří mají na starosti Spejbla Hurvínka. Stěžující si, že děti mají klipové vnímání a že představení už nemůže být staromilské jako kdysi. Nyní se musí během představení vystřídat více lokací a stále se něco dít, jinak to diváky nebaví.

        Stará garda herců se těžko prosadí v klipových filmech, kde jsou požadavky zcela jiné, než je herecký projev. Filmy jsou více cílené na mladší publikum, které už herce z 90. let skoro nezná. Ještě, že se televizní tvorba posunula někam jinam. V poslední době radši sleduji seriály, než navštěvuji kino. U nich mě nečeká tolik zklamání. A rád tu potkávám herce ze starších filmů.

        • S tím klipovým vnímáním kývám a souhlasím. Tady je o tom docela zajímavý článek. Díky Snapchatu, Vineu, gifům a přesycení mediálního „contentu“ všeobecně se schopnost soustředit údajně snížila na 8 vteřin. Osm vteřin se adolescent vydrží dívat na nějaké video nebo obrázek, než ho to přestane bavit a překlikne jinam. To je potom těžké v jakémkoliv veřejném, mediálním odvětví tu pozornost publika udržet dostatečně dlouho na to, aby si člověk vybudoval kariéru. Jde to, ale je to dřina.

          A s tou televizní tvorbou jsem také s vámi. Za poslední půlrok mě osobně vysloveně zaujaly a chytly pouze tři filmy: Deadpool, Hra peněz a The Eye in the Sky. Jinak mě filmy příliš neberou a spíše si lebedív v televizní tvorbě (aktuálně Hra o trůny a Unreal).

  • U Travolty je škoda, že tak propadnul, ale nezapomínejme, že teď hrál v American crime story, což je velmi kvalitní dílo 😊 Takže se asi trochu už zase vyšvihnul. Stejně jako Cuba Gooding jr.

    • Přesně tak, výborné příklady. Proto jsem do článku taky propašoval tu větu, „Mezi [televizními herci] a filmáky bývala široká propast, ale ta se v posledních letech díky kabelovým stanicím a dalším zdrojům kvalitních pořadů znatelně zúžila.“ Bývaly doby, kdy filmoví herci brali práci pro televizi jako něco ponižujícího, něco, co se musí přetrpět na začátku kariéry a pak se na to může zapomenout, a do seriálu by šli jedině v případě, že by věděli, že už mají po filmové kariéře. Ale tohle se teď změnilo.

      Úspěch Kevina Spaceyho v House of Cards a restart kariéry, který Matthew McConaugheymu přineslo účinkování v Pravém detektivovi, se všeobecně považují za zlomové body. Nyní se áčkoví velikáni přestali bát přijímat role v seriálech. Zatímco se tedy například Thomas Jane ještě před nějakými osmi lety vysmál tvůrcům Mad Menů, protože „do televize přece nepůjdu“, Colin Farrel dnes nemá problém natočit druhou řadu Pravého detektiva. Billy Bob Thorton, Kirsten Dunst a Patrick Wilson se upsali Fargu, Viola Davis How to Get Away With Murder, Clive Owen The Knick, Sean Bean Hře o trůny, Anthony Hopkins Westworldu, Halle Berry Extantu, Terrence Howard Empire, Jamie Lee Curtis Scream Queens, JLo Shades of Blue, Anna Faris Mom, Don Cheadle House of Lies atd. atd.

      Televize láká herce na šťavnaté role a kvalitní scénáře, kterých se jim hlavně u vysokorozpočtových filmů nedostává. Díky vysoké kvalitě materiálu tak mají příležitost si zahrát (a u zkrácených řad seriálů na kabelovkách tím ani nezabijí celý rok), získat nějakou tu hereckou cenu a projektu pak třeba využít jako odrazového můstku k dalším (filmovým) nabídkám. A herečky láká už jen proto, že jim nabízí role, tečka. Že jsou dobře napsané je jen třešinka na dortu.

  • Je mi líto, jak skončil Sam Neil nebo Willem Dafoe, který přes svůj talent nikdy nedosáhl nejvyšší herecké třídy, i když měl k tomu nejlepší předpoklady a dalších herců a hereček.

    • Já jsem ten původní článek nechtěl moc komplikovat, takže jsem schválně nezmínil pár věcí, ale tady si to dovolím. Třeba ten Willem Dafoe se považuje za tzv. „character actor“, tedy nepříliš pohledného herce, který je schopný uhrát i těžší party. Mezi tyhle charakterní herce patří třeba i William H. Macy, Steve Buscemi, Kathy Bates, Phillip Seymore Hoffman, Paul Giamatti, Margo Martindale nebo Miriam Margolyes. Já vím, zní to hrozně, ale minimálně v Hollywoodu to takhle funguje. Když jste krásný, nemusíte umět hrát, a přesto dostanete hlavní role ve velkofilmech, zato když vypadáte docela obyčejně, ve velkofilmech vám připadnou maximálně vedlejší role. Do hlavních se také dostanete, ale jen v televizi nebo u nízkorozpočtových snímků. Technicky vzato se tihle character actors mezi áčkaře stále počítají, ale v porovnání s hvězdami velkofilmů ty hvězdy téměř nezáří.

      Se Samem Neillem máte naprostou pravdu. Ten měl po megaúspěchu Jurského parku úžasnou příležitost využít veškeré publicity, chopit příležitosti za pačesy a vypracovat se, ale promarnil ji televizními filmy a malými produkcemi. Když o několik let později přijal hlavní roli v Horizontu událostí, lidé na něj už nebyli moc zvědaví, a z filmu byl propadák. Je to smůla, no…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat